Říjen 2007

Šilhající mnich a jeho bylinková poezie

30. října 2007 v 16:51
V 9.stol. vznikl vzorový plán klášterní zahrady.Byl to vlastně úžasný projekt,za který by se dnes nemusel stydět stavební inženýr.Zahrada,klášter a špitál byly důmyslně propojeny.Tato zahrada skutečně existuje a návštěvníci mohou obdivovat šachovnicovitě uspořádané záhony,které slouží i k duševnímu pozdvižení.Na základě těchto prožitků se mnozí mniši stávali básníky.
Walahfrid Strabo sepsal známé zahradní básně,které zpěvně vyučují laiky, v dnešní době zní směšně,ale ve své době měl tento básník-později opat, velký úspěch.
"Rotrhej smyčky bez řádu bujících kopřiv a znič chodby,obývané světloplachým krtkem,vyzdvyhujíc přitom žížaly na světlo denní."
Dalším básníkem byl Odo Magdunensis v 11.stol.Jeho velké básnické dílo se jmenuje Macer floridus a bylo přeloženo ve všech evropských jazycích.

Pijavice a pouštění žilou,lazarety

25. října 2007 v 19:15 Nemoci a klášterní léčení
Pijavice a pouštění žilou bylo praktikováno v lazaretech,které většinou náležely církvi.
Tehdejší diagnostika-humorální patologie se pokoušela vyrovnat poměr čtyř štáv.Odvádění přebytečných šťáv se praktikovalo klystýry,projímadly,odsáváním a především pouštěním žilou.Lidově se odváděla špatná krev a šťáva z těla ven.
V prvé řadě se ovšem klášterní medicína soustředila na podávání léčivých rostlin,minerálních látek,vydatné stravy a léčebných koupelí.
Lékařsky vzdělaní mniši prováděli jednodušší ošetření,jako baňky,pijavice či pouštění žilou.Operace se přenechávaly ranhojičům a byly výjimkou.šlo také spíše o rozříznutí zduřené tkáně,vkládání červů a udržování otevřené rány,aby všechno špatné odešlo.
Dobrá péče o nemocné vedla již tehdy k simulanství.Nemocní dostávali pravidelně maso,mléko a sýry.A to i v době půstu.Rovněž směli pít víno,ovšem spíše jako bylinný lék.
Pouštění žilou bylo nejpoužívanější v morových dobách,kdy se věřilo,že krví odchází nemoc.Řezání morových hlíz ovšem jen urychlovalo smrt a třísnění infekční krve šířilo mor.Známé jsou masky,které ranhojiči nosili,když ošetřovali nemocné.Nemoc se také vykuřovala různými pachy.Pokud to bylo cibulí,bylo to ještě přijatelné.Věřilo se,že mor se přenáší zkaženým vzduchem.Přitom nemocní tolik potřebovali sterilní prostředí a čistý vzduch.Města byla přelidněná a výkaly tekly po ulici. Mor se tehdy podařilo zastavit oddělením pitné vody od použité.Mizí společné kašny.Vznikají první jednoduché dřevěné vodovody.Zajímavé je,že morem se nenakazili opilci,kteří byli "prosáklí" vínem, ve kterém byl vylouhovaný česnek.

Teorie čtyř tělesných šťáv

19. října 2007 v 19:33 Nemoci a klášterní léčení
Již Hippokratos zastával názor,že země se skládá z těchto prvků-ohně,vody,země a vzduchu.Rostlinám přiřazoval horké,suché,studené a vlhké vlastnosti.
U Aristotela má původ teorie,že lidské tělo sestává ze čtyř šťáv-a sice krve,černé žluči,žluté žluči a slizu.Převládá-li však jedna nebo několik šťáv,dochází ke zvláštnímu charakterovému a tělesnému založení.
Přebytek žluté žluči způsobuje cholerický vznětlivý charakter.U trudomyslného hloubavého člověka převažuje černá žluč.Flegmatik je těkopádný a má výdrž jako sliz.Sangvinik má přemíru krve,je lehkomyslný a veselý.

Loršský rukopis-začíná "diktatura" církve

18. října 2007 v 18:36 Nemoci a klášterní léčení

Za vlády Karla Velikého nastalo "osvícení ve vědě" a důkazem toho je Loršský rukopis.Stal se nadlouho jakousi biblí klášterního léčitelství,mniši podle ní byli vyučováni velmi systematicky.Učili se též umění zahradnickému,protože v tomto období začaly být zakládány rozsáhlé bylinkové zahrady.
Tento rukopis jako ostatně všechny první rukopisy obsahuje narážky na duchovní příčinu nemocí.Pisatelé se ptají,zdali si člověk nemoc zasloužil.První rukopisy byly napůl "pohanské" a napůl křesťanské.Okolo 5.století začali křesťanští představitelé důkladně ničit vše,co se jim zdálo nepřijatelné.Před tímto obdobím měli lidé mnohem blíže k přírodě a jejím zákonitostem.Loršský lékopis poprvé obsahuje úryvky z bible,které duchovní příčinu nemocí odmítají.Obhajuje medicínu jako jedinou možnou záchranu proti onemocnění.
Jako zajímavost uvádím jeden z experimentálních recepisů,které se v dnešní době jeví jako krajně nehygienický,ovšem lékaři se vracejí k podobné léčbě i v nemocnicích,např.hnilobné rány nechávají vyžírat červy,kteří jsou ovšem laboratorně vypěstováni.
Mixtura na léčení bércových vředů-ovčí hnůj,plíseň ze sýra a med se přiloží na ránu a ponechá 20 dnů.
Vylíhli se z hnoje také červy,kteří vyčistily ránu?Nebo vzniklo úžasné přírodní antibiotikum?Můžete si to doma vyzkoušet a budete znát odpověď na otázku.

Ora et labora-modli se a pracuj

18. října 2007 v 16:24
V době stěhování národů,kdy Germáni vpadli do cizích zemí a řádily morové vlny,se kvetoucí antická kultura začala hroutit.Koncem 6.století dokončil své dílo Benedikt Nurijský,otec západního mnišství.Založil mateřský benediktinský klášter.Jeho řeholi vyhlásil papež za závaznou pro všechny kláštery-modli se a pracuj.Péče o duši a tělo se stala ústřední záležitostí klášterního života.Na prvním místě byla péče o nemocné.Tato myšlenka milosrdnosti byla tenkrát revoluční.V tehdejší kultuře se chudými nemocnými občany pohrdalo.Benedikt ustanovil,že mniši se mají učit číst a psát.Díky vzdělanosti klášterní společenský život vzkvétal,ačkoli okolí bylo ničeno válkami a mory.Umění číst a opisovat staré rukopisy dopomohlo klášterům k velkému respektu.
Senátor a zakladatel kláštera Vivarium v jižní Itálii Cassiodorus v 6.století byl také jedním z průkopníků klášterní medicíny.Postaral se o to,aby mnoho řeckých textů bylo přeloženo do latiny a předložil vzdělávací program,v němž se doporučovalo i studium medicíny.Odkázal klášteru rozsáhlou knihovnu,jíž si získal velké zásluhy o shromažďování a udržování vědění.
V 8. a 9. století byly klášterům svěřovány záležitosti politické, školské a hospodářské.Královské kláštery vytvořily vlastní města,která byla soběstačně spravována.Zahrady byly obrovské a rostliny byly vybírány z rozkazu Karla Velikého.Za jeho vlády shromáždil znalosti benediktinský mnich Ansegis,který kolem roku 812 sepsal známé Kapituláře.
Znalosti o zahraničení se šířily od Itálie směrem vzhůru.To přineslo rozšíření některých středověkých rostlin,např.šajvěje nebo heřmánku.V této době byl sledován velký cíl-soběstačnost v zásobování.Zahrady byly rozděleny na část užitkovou a bylinkovou.Sbírané rostliny byly sušeny řezány a roztírány v hmoždířích.Většina receptur obsahuje mnoho komponentů pro zvýšení účinku,někdy až 100.

Východ i západ jsou si blízcí

18. října 2007 v 13:34

První portréty rostlin nalézáme již na tabulkách s klínovým písmem ze starobabylonské kultury.Snad nejobsáhlejší záznam obsahuje egyptský papyrus Ebers ze 16.století př.Kr.,na němž je zdokumentováno asi 700 zvířecích a rostlinných účinných látek.O Egypťanech víme,že využívali antibakteriálních účinků česneku a cibule k prevenci infekčních nemocí při stavbě pyramid.Známý čínský bylinář se jmenuje Šen non.Také židovský král Šalamoun se zabýval léčivými bylinami.Jeho herbář se sice nedochoval,ale z pozdějších zpráv víme,že obsahoval popisy z více než tří tisíc bylin.
Lékařské znalosti prvních vyspělých kultur zčásti převzali v antice řečtí učenci,kteří jsou považováni za skutečné zakladatele západní vědecké medicíny a lékařské etiky.Jedním z nejznámějších byl řecký lékař Hippokrates-460-377 př.Kr.Vedl lékařskou školu na ostrově Kos.Byly po něm pojmenovány souborné spisy,známé jako Corpos hippocraticum,v nichž již je popsáno množství aplikací rostlinných prostředků pro léčení různých nemocí.Hipokratova přísaha se dodnes užívá při dokončení studií a podle ní by měl lékař pracovat celý život.
rvní obsáhlou evropskou knihu o léčivých bylinách sepsal kolem roku 60 po Kristu řecký lékař Dioskurides působící v Římě.Byl vojenským lékařem za doby římských císařů Claudia a Nera.Základy shrnul v knize Materia medica.Je jako první kniha o lécích ozdobena ilustracemi.Z podrobného popisu asi 600 bylin se rychle vyvinulo standartní dílo,jehož platnost trvala až do 17.století.Ve stejné době vyšla kniha Naturalis historia Plinia staršího,do níž byly začleněny spisy několika set autorů.
Současníkem Dioskurida byl Plinius starší.Sepsal encyklopedii historie přírody Naturalis historia,jejíž preciznost a detailnost byla příkladem.Zemřel roku 79 po Kristu při výbuchu Vesuvu v Pompejích
Více než kdo jiný,ovlivnil historii medicíny osobní lékař římského císaře Marka Aurelia Galenus,nazývaný též Galén žijící ve 2. století..Nejprve byl lékařem gladiátorů v Pergamu.Jako první popsal nauku o čtyřech šťavách.Nazývá se humorální patologie.Vše živé i neživé se sestává ze čtyřech prvků,které jsou ve vzájemné rovnováze.Pro laika se jeví tato nauka východní,ale je evropská.Tato nauka existuje i v principu jinu a jangu čínské medicíny a je daleko známější.