Listopad 2007

Puškvorec obecný

26. listopadu 2007 v 13:11 Užití léčivých rostlin

"Pro posílení trávení dej k prášku puškvorce prášek skořicový,tento prášek jest vhodný i proti nemoci srdce.Proti těmto potížím svař puškvorec v růžové vodě a vyčiř jím víno nemocného."

Historie-znali ho a používali již staří egypťané,je snad nejstarší zmiňovanou bylinou, i bible ho popisuje.V knihách Mojžíšových je uváděn jako přísada sv.oleje pro poslední pomazání.Domov má v jižní Číně a Indii.Dioskurides ho doporučuje jako prostředek při nemocech plic,prsou a jater.Je označován jako hřejivý a vysušující,močopudný,podporující trávení a menstruaci.Inhalace kouře měla pomáhat při kašli a posilovat studený žaludek.Do Evropy se dostal přes doktora Matiola.

Užití dnes-Jemně řezaný nebo drcený sušený oddenek uvolňuje křeče,podporuje sekreci a prokrvení.Čaj z puškvorce se užívá při nechutenství,gastritidě,žaludeční neuroze.

Lidové užití-Jako koření místo zázvoru,přísada do likérů,chutná pálivě exoticky

Kontraindikace-Domácí sběr puškvorce nedoporučuji pro různý obsah karcinogenního beta-asaronu,užívejte jen puškvorec z lékáren.V těhotenství se puškvorec vůbec nedoporučuje.
puškvorec

Řebříček obecný

26. listopadu 2007 v 10:25 Užití léčivých rostlin

"Žebříček čili žebro ovčí jest povahy suché,stahuje a léčí,vně i vnitřně na všechny rány jest prospěšný.Naložený v másle bolení zubů odnímá.Kdo močí s obtížemi, nechť pije žebříček s octem."

Historie-Plinius vypráví,že léčivou moc této rostliny objevil řecký hrdina Achilles,který vyléčil Héraklovu synu ránu zasazenou kopím.Již u Dioskurida se řebříček objevuje jako vojenská bylina ,zřejmě proto,že staví krvácení.Hildegarda z Bingenu jej také doporučuje na záněty a zranění.Středověké bylináře přidávají použití při ženských zánětech a proti zažívacím potížím.Chudí lidé hledali u této byliny pomoc při hynutí dobytka a při moru.Dávno před chmelem se používal jako hořká substance do piva.

Dnešní užití-stejné-kloktadlo při zánětech zubů a sliznice ústní,menstruační bolesti,zánět moč.měchýře,křeče v žaludku,výplachy pochvy,sedací koupele při hemeroidech.Sbírá se květ,který je bílý nebo růžový.

Lidové užití-mladé lístky do salátu,celoročně jako koření na maso,chutná podobně jako pelyněk,přísada do suchých vazeb pro dekorace a pro odpuzování hmyzu

Kontraindikace-vysoké dávky mohou dráždit žaludek i kůži
řebříček

Exploze bylinářů

25. listopadu 2007 v 12:57
Knihy antických a středověkých autorů zažily vynálezem knihtisku v 15. století obrovské rozšíření v různých překladech.Kláštery už dávno nebyly jedinými středisky vzdělanosti.Knihy byly přístupné i chudým lidem-ovšem byly drahé nebo se půjčovali váženým lidem.Na univerzitách a radnicích vznikají velké knihovny.Babkám kořenářkám sice stále ještě hrozí upálení,ale mohou mít také výsostné místo při jarmarku na náměstí.I přesto však výroba léčiv a jejich dovážení zůstává z převážné většiny na klášterním léčitelství.
Lékař a přírodozpytec Mattioli vydal v roce 1554 Komentáře ke spisům Dioskoridovým.Jeho jméno je často v dnešních bylinářích citováno.Druhý známý lékař se jmenuje Adam Lonicer. Napsal knihu o bylinách a nerostech,ze které čerpali tehdejší alchymisté. Svou alchimystickou dílnou se proslavil slaboduchý císař Rudolf II.Jeho příběh byl krásně ztvárněn v legendárních snímcích s Janem Werichem.On i mnozí jiní z jeho doby hledali elixír mládí,kámen mudrců,nápoj lásky a výrobu zlata ze známých surovin.
V první čtvrti 17.stol.se proslavili znalostmi léčivých bylin mniši řádu bosých karmelitánů,po nichž zůstaly v paměti lidu karmelitské kapky.Používají se dodnes na léčení všech nemocí,často na vatě přiložené k nemocnému orgánu.Stejně známé jsou kapky švédské,které velmi propaguje známá bylinářka Marie Treben.
V17. a 18.století se začíná rozvíjet farmaceutický průmysl velice podobný dnešnímu-ovšem ještě pořád v klášterech.Objevují se lékárny takové,jak je známe dnes se spoustou malých krámků na vesnicích i ve městech.Začátkem 19. století byla v Evropě částečně ukončena výroba léčiv v klášterech a objevují se první továrny,zpracovávající léčivé byliny.V totalitní době tento přelom ovšem přinesl rozvoj medicíny školské chemické-tkz.klasické.Ještě kolem 2.sv.války bylo 90% předepisovaných léků přírodního původu.Dnes je tomu znovu naopak.Lidé nelitují peněz za návrat k přírodní medicíně.Škoda,že již dnes nemůžeme zajít do voňavé chýše babky kořenářky,ale přijměme dnešní dobu,neobracejme se k ní zády.Zajděte do voňavého krámku na náměstí,ačkoli je tam více krabiček s lákavou reklamou,nežli sušených bylin pro potěchu oka..Stále ještě roste tráva a byliny,ačkoli je příroda zdevastovaná.Stále ještě Bůh štědře otevírá dlaně.Nestyďte se vyjít s košíkem na sběr nebo si je odneste do zahrádky a vytvořte jim domácí prostředí.Odmění vás vůní,krásou,zpestří jídelníček,přinesou vám zdraví.

Paracelsus-podoba léku a nemocného orgánu

7. listopadu 2007 v 15:15 Nemoci a klášterní léčení
Ve 14. století zavrhl Galénovu humorální patologii ve prospěch detailního empirického pozorování přírody přírodozpytec Paracelsus.Byla to nauka o chakteristických znameních.Podoba,vůně,barva rostliny byly znaky,podle níž se určovalo,zda se podobá léčenému orgánu.Klasickým příkladem je vlašský ořech,který se používal při léčbě mozku.Nebo květenství plicníku připomínalo rozvětvené průdušky.
"Příroda označuje každou rostlinu,která z ní vychází,k čemu jest dobrá."
Paracelsus byl reformátor mnohého dogmatického ve středověké vědě.Paracelsusovou zásluhou se zdokonalila výroba léčiv,do popředí se dostaly domácí léčivé byliny,které nahradily drahé a chudým lidem nedostupné exotické drogy,často falšované a mnohdy ne tak účinné jako rostliny evropské.Svoje zkušenosti popsal v knize O bylinách a kořenech,semenech a listech,jak dalece jsem se o nich dozvěděl a o nich vím.