Prosinec 2009

Ptačinec žabinec

26. prosince 2009 v 16:40 Luční kytičky,keře a stromy
Ptačinec jsem poznala v charitním Domově pro seniory,kde jsem pracovala.Dříve to byl pro mě prostě plevel.Jedna stará paní chodila neúnavně každý den pro tuto bylinku a věšela jí do klece ptáčkům.Říkala,že za války ptačinec jídali spolu s lebedou ,když byl největší hlad.Vždycky mě toto vyprávění velmi zajímalo.Začala jsem při práci na charitní zahradě ujídat tuto pochoutku před tím,než jsem jí vyhodila na kompost.Ptačinec tvořil husté propletené chomáče,a tak ho bylo stále dost.Nejlépe se mu dařilo okolo růží.V tu domu jsem odebírala ekologické noviny od pana Vohralíka.Zbystřila jsem při článku o ptačinci.Ejhle,ona je to opravdu bylinka.Šťávu z této rostlinky jsem začala užívat při poranění stejně jako jitrocel.Dozvěděla jsem se ,že tato rostlinka se užívá jen čerstvá ve formě šťávy buď zevně nebo smíchaná s vodou a medem jako osvěžující nápoj.

močopudné účinky, používá se při plicní TBC, podporuje metabolismus. Dále se užívá se při lupence, ekzémech včetně atopického, šťáva zastavuje krvácení a při revmatismu se aplikují obklady z čerstvé nati.

Ptačinec velkokvětý



Jedle bělokorá

26. prosince 2009 v 16:10 Luční kytičky,keře a stromy
Při dnešní procházce jizerskými lesy jsem zcela náhodně objevila jedli,kterou jsem dříve tolik hledala kvůli chvojí na adventní věnec.Na zemi ležely stříbřité větve,které mě svým vzhledem přilákaly.Když jsem je otočila,jehličí bylo měkké,zploštělé a lesklé.Prostě nádhera.Neodolala jsem a pár lístečků snědla.Chuť byla velmi příjemná.Vzpomněla jsem na zvířátka,která pojídají čerstvě opadané větvičky,aby jim pomohly v jejich nemocech.Její vztyčené šišky byly již téměř rozpadlé.Pochopila jse,jak velmi jsou křehké a mají malou životnost.Asi proto se jejich semínka špatně rozmnožují a musíme jim pomáhat v lesních školkách.Rozpadlé šišky přesto stačily polít větvičky velkým množstvím voňavé silice.I tu jsem ochutnala.

Již v minulosti byla jedle známá jako zdroj zdraví,očisty a síly.Spalováním větviček se z místností vykuřovaly temné síly a přivolávali duchové světla.Dávno je známý také vonný olej z pryskyřice.Pomáhá při rýmě,chřipce,chronickém kašli,dávivém suchém kašli,kožních vyrážkách a parazitech.Olej je možné inhalovat nebo ředěný mazat na prsa a nemocnou kůži.

Takže kdo se chcete novoročně čistit,vzhůru do lesa na větvičky jedlí.

Jedle korejská má překrásné modrošedé šišky a dorůstá jen malého vzrůstu.



Jsem žena s vírou přírodních národů

15. prosince 2009 v 13:19 O mé životní pouti

Jistě jste zpozorovali,že se charakter mých stránek změnil.Od horlivé křesťanky,jejíž srdce plálo pro potřebné jsem pokročila k svobodné Amazonce,jejíž vlasy vlají ve větru.Neutíká před svitem slunce do temných chrámů,aby sdílela trápení s Kristem na kříži.Vždyť on se též již raduje a nechce žádné naše utrpení.Ten zrod byl velmi bolestný, tak jako všechno ostatní,co v této době prožíváme.Je třeba opustit staré smýšlení.Je třeba nastavit tvář slunci,pozvednout ruce k nebesům a radovat se.Nastala doba,kdy se otvírá mnoho nového a my se již nemusíme bát důtek inkvizice,ani zastrašování totalitních systémů.Nebojte se budoucnosti,můžeme si ji stvořit sami.Přestaňte být otroky sami sebe,svého břicha,svých pudů,komfortu a sobectví,přestaňte být na čemkoli závislí.Příroda nám skýtá vše,co potřebujeme.Vyjděte do lesů,dotýkejte se stromů a kamenů.Ucítíte,že přírodní bytosti vás vítají a jsou moc rádi,že jste si na ně konečně vzpomněli.Příroda má moc uzdravit všechny naše bolesti,pokud si necháme pomoci.Jedině návrat k ní nám může pomoci.Příroda a vesmír, všechno opakující se a divotvorné,co s ní souvisí.Tyto potřeby v sobě musí dnešní člověk znovu probudit.Jsou to věci,které byly lidem dříve přirozené jako teď vnímáme den a noc.Jsou tu energie,které nejsou pouhým okem vidět,ale jsou velmi mocné.Mnoho lidí netuší,jaká je v nich skryta síla.I já podléhám občas smutku,cítím se malá a slabá,nejsem jiná nežli vy.Chci se cítit milovaná,spokojená,potřebná.Chci mít harmonické patrnerství,klidné místečko,kde bych se mohla seberealizovat a cítila se v bezpečí.I já se pořád učím.Postoupila jsem o malý krůček-umím vycítit přítomnost přírodních bytostí,dotýkám se jich a pláču radostí.Umí tak krásně pohladit...Cítím moudrost přírody,objetí Matky Země,kterou chci chránit a milovat.Je to mnohem krásnější terapie nežli mše svatá.Cesta skrz ni též vede k bohu,ale ta cesta končí před horou.Já ji už vystoupala a dívám se do krásné krajiny.Chcete se se mnou podívat?Pojďte...:-)

Já-zima 2010

13. prosince 2009 v 11:33 Fotografie z mého života



Co je to vlastně láska?

12. prosince 2009 v 9:42 Partnerství jako lék
Láska je hybnou silou našeho života.Začíná obvykle zamilovaností,kdy v euforické iluzi vytáhneme ze svého nitra to nejlepší,abychom se objektu své touhy zalíbili.Bývá to překrásné období plné radostného bušení srdcí,rytířských činů a nádherného erotického poblouznění.Většinou na toto období moc rádi vzpomínáme,ti ušlechtilí a vyrovnaní s tichým úsměvem,ti do sebe zahledění,zahořklí s křivdou-proč to nemohlo tak zůstat a jak nás dotyčný podvedl.Pokud je hybnou silou zamilovanosti sobectví,kdy se snažíme něco urvat pro sebe,mít z toho nějaké výhody-sexuální,finanční,opravdu druhému ublížíme.Takový vztah brzy končí.V následujícím vztahu se nám to většinou vrátí.Existuje ale i skutečná zamilovanost,které bychom litovat neměli.Vždyť v tomto období skutečně velmi dáváme druhému a občas se i sami šokujeme,kolik dobra v nás vězí a jaké dary jsou v nás skryty.Když jsou pak milenci v parnerství,je třeba stále udržovat nesobecký postoj.Je to stále o dávání a přijímání,kdy se to již jeví jako velmi těžké,neboť známe i temné stránky partnerovy.Mít otevřená srdce a probouzet v patrnerovi ony jiskřičky,které nás hřály na začátku. Jak snadné je obviňovat se,cítit se podvedený a využitý.Tyto pocity vznikají ze zaslepenosti.Váš milý je stále stejný,jen již vypotřeboval sílu ukazovat jen své dobré stránky.Láska nezmizela,jen se unavila,je třeba ji pohladit,pochopit,hýčkat v náručí jako miminko.Váš milý jen upadl do myšlenkových vzorců,které užíval před tím,než se s vámi setkal.V době únavy neumíme žít úplně jinak,a tak se vracíme ke starému smýšlení.Mluví z nás naši rodiče,jejich výchova,naše bolesti a zranění z minulých vztahů.Je dobré o všem mluvit,všechno vědět a přijmout milovaného s tím vším.Ideální je vědět toto všechno před svatbou,ale kdo si chce kazit tak krásné období?Když partnerství končí,láska nikam nemizí,jen změní svou formu,ačkoli se nám zdánlivě zhroutí celý svět.Pochopíme v tu chvíli,že jsme žili jen pro druhého,že jsme neměli nic svého, a proto ten vztah nemohl pokračovat,byli jsme příliš závislý.Opravdová láska vydrží,jen když je mezi partnery úcta k názorům a zájmům druhého.Když máme oba svůj svět,se kterým se můžeme druhému pochlubit.Nemusí s námi prožívat nadšení,stačí tichá radost z naší radosti.Když si toto při rozchodu uvědomíme,jsou tu dvě možnosti,buď začít po čase znovu s větší tolerancí nebo dát partnerovi svobodu a tím mu prokázat lásku.Vděčnost za krásné chvíle,odpuštění a přijetí partnerova rozhodnutí nám vnesou do srdce nekonečný pokoj.Takže co je vlastně láska?Zamilovanost,manželství,rozchod?Je to tohle všechno nebo může to být,pokud necháte pravou lásku znít svým srdcem bez hořkosti a křivdy.A konečně lásku můžeme prožívat i v období bez partnera.Bývá to velmi intenzivní doba zklidnění a nadléhnutí do svého nitra.Doba prudkého osobního růstu,pokud přijmete minulost se vším, co přinesla.Právě v tomto období se můžete plně přimknout k bohu,plně se mu otevřít a pít z poháru boží moudrosti.


Pro moji maminku Zemi

2. prosince 2009 v 7:27 Úvahy a básničky

Tepny skal a stará kůra vrásčitá
průzračná voda a dávná moudrost člověka.
Bohyni Zemi dávám svoje srdce
by vryla cejch svůj v moje ruce.
Jsem tvoje Matko,jsem tvá dcera,
vím,že tvá láska nikam nezmizela
Vlej sílu svojí v moje žíly
tak jako řekám,co se vyčistily.
Moje tělo je sic jen hlína,
však duši moji sytí víra.
Ta nezahyne po věky
i kdybych žila staletí.
n