Únor 2010

Tančete v rytmu přírody

24. února 2010 v 9:30 Partnerství jako lék

Již ve starověku lidé vyjadřovali své pocity tancem.Byli tak dalece spjati s přírodou,že tančili v jejích rytmech.Slavili východ slunce,volali o déšť,o úrodu,prosili o požehnání a potomstvo.Jsou známy typicky mužské a typicky ženské tance.Tancem byly voláni či zaháněni různé duchovní bytosti.V tranzu pak lidé tyto bytosti mohli zahlédnout.Podoba takových bytostí se utvářela právě na základě emočních a mimosmyslových zážitků lidí,kdy odložili veškeré zábrany a splynuli v rytmu tance či uprostřed jiných tradičních oslav a obřadů.Tyto bytosti je možné spatřit i v úplném osamění,kdy člověk nemyslí na to,že ho někdo pozoruje.I tehdy odkládáme své masky a strachy a stávají se zázraky.

V reálu typicky mužský tanec je podupávání nohama,rozhazování rukama, boky zůstávají v klidu.Muž dává najevo svou sílu,vztahuje ruce k nebi,aby prosil o energii,která mu přirozeně přichází z vesmíru.Žena naopak pohyb vkládá do dolních partií,něžně i divoce otevírá své lůno,vlní se,krouží boky.Přijímá energii ze země,která k ní proudí ve spirále vzhůru.Krásnou podívanou je společný tanec,kdy muž vede ženu ve svém majestátním postavení a ona se kolem něj něžně otáčí,poddává se mu.Celkový dojem je potom dokonalý,neboť oba ztvárňují svou přirozenou energii.

Je dobře,že se v posledních létech vracíme k tanci v jeho přirozené podobě.Tanec na diskotéce připomíná rej maškar,kdy mladí hledající smysl života i potěšení sebou divoce zmítají v rytmu,který nemá nic společného s hudbou.Tento pohyb jim nemůže přinést uspokojení,neboť jde jen o vybití nahromaděné energie podobně jako u příležitostného sexu.

Pokud se cítíte po zimě unavení nebo naopak cítíte přebytek energie a nudíte se,zkuste tančit s myšlenkou "já jsem muž" nebo "já jsem žena".Budete si v tu chvíli připadat krásní a vznešení a pokud se pocitu oddáte,vydrží vám velmi dlouho.Dovolte si být aspoň na chvíli králové a královny.

Popeleční středa

18. února 2010 v 10:33 Lidové tradice a pohanské svátky
O Popeleční středě se v Bibli nic nepíše. Popeleční středa je pohanského původu a do církevní věrouky katolické církve se dostala až několik století po Kristu, v době, kdy se Konstantin pokoušel v Římské říši přivést pohany a křesťany ke sjednocení.
Popeleční středa je první den čtyřicetidenního půstu. Římsko-katolické farnosti používají tuto latinskou liturgii k přípravě na ukřižování a zmrtvýchvstání Krista skrze sebezpytování, pokání, modlitbu, půst, a sebezapření. Popel, jenž pochází ze spálených palem předcházejícího roku (palmové neděle), je požehnaný.V našich krajích pochází z posvěcených kočiček z minulé květné neděle. Kněz udělá tímto popelem křížek na čele těch, kdo přijdou dopředu a řeknou: "Prach jsi a v prach se navrátíš." (Genesis 3,19) V biblických dobách bylo pokropení se popelem známkou zármutku z hříchu. Ti, kdo uznávají popeleční středu, přidávají k významu pokání ještě další bod; potřebu připravit se na smrt. Na smrt starého těla,které je nutno očistit probudit vstát z mrtvých.

Nemusíme křesťanské obřady soudit ani je přijímat v jejich podobě. Můžeme si udělat vlastní obřad se spálenými větvičkami,neboť doba pro znovuzrození je více než vhodná.Zvyklosti koloběhu přírody jsou tu stále s námi.Únor je čas pro změnu v našem životě.Rozhodněme se pro ní.S obřadem nebo bez obřadu prožijme svou duchovní smrt,abychom se na jaře zrodili v plné kráse.

Masopust

13. února 2010 v 14:46 Lidové tradice a pohanské svátky
Třídenní svátek Masopust se slavil ve dny předcházející Popeleční středě, jíž začínal čtyřicetidenní půst, končící o velikonocích.Je to svátek předkřesťanský,křesťany znovu přijat a zformován podle jejich potřeb. A protože se datum oslav velikonoc měnilo (výpočet data velikonoc byl nakonec přijat v 6. století a vychází ze zásady slavit velikonoce po jarní rovnodennosti, v neděli po prvním jarním úplňku), byl pohyblivým svátkem i Masopust.
Přípravou na masopust býval již čtvrtek před masopustní nedělí, nazývaný tučný čtvrtek. V mnoha usedlostech mu předcházela zabijačka a tradičním jídlem byla k obědu vepřová pečeně s knedlíkem a zelím, k tomu džbán dobrého piva. Panovalo přesvědčení, že o tučný čtvrtek má člověk jíst a pít co nejvíce, aby byl celý rok při síle. Hlavní masopustní zábava začínala o masopustní neděli. Po bohatém obědě se chystalo k muzice. Někdy se tancovalo i přímo na návsi, pivo teklo proudem a muzika se měla co ohánět až do rána. Také o masopustním pondělí se pokračovalo v zábavě a tanci, ale vyvrcholením masopustu bylo úterý. Toho dne procházely venkovem průvody maškar, ve staročeských městech se hrála masopustní divadelní představení, secvičená obvykle žáky. Obchůzky masek neměly obvykle závazná pravidla a záleželo na vtipu a pohotovosti maškarádů, jaké taškařice budou provádět. Při návštěvách domů se zpívalo, tancovalo, přednášely se vinše, žertovalo se na úkor hospodáře a hospodyně. Masky byly všude pohoštěny, něčím k zakousnutí a především pálenkou a pivem, které ještě zvyšovalo veselí a rozpustilost. Maškarády také dostávali výslužku - peníze, mouku, vejce... Za tuto výslužku chasa pila večer v hospodě. Masky byly rozmanité a závisely na vtipu a šikovnosti mládenců. Bývalo však i několik masek tradičních. Pravidelně v průvodu chodil medvěd s medvědářem, jinou tradiční maskou byla kobyla a častou maškarou byl Žid s pytlem na zádech. Medvěd strašil malé děti a Žid vyjadřoval nespokojenost s dárky, protože mu připadaly malé. Po průvodu se dále slavilo v místní hospodě, ale pouze do půlnoci, jelikož lidé věřili, že pokud budou o masopustu tancovat přes půlnoc, objeví se mezi nimi ďábel, často cizinec v zeleném kabátě.
Masopust vnášel radost do šedivých únorových dnů a stmeloval lidská srdce.Nechci,abychom dělali přesně to,co lidé v historii.Je dobré udržet z minulosti to dobré.Myslím,že bychom tyto radovánky mohli obnovit i tam,kde se lidové tradice dávno neudržují.A mohou mít úplně jinou podobu.Může to znamenat i to,že místo klidu a meditace budeme chtít dosáhnout nyní maximální radosti a zábavy.Pokud po tom toužíme,naplňme si svou touhu bez zábran.Jde to i bez alkoholu.Sejděme se po čase se starými přáteli nebo jim aspoň napišme,i když se zdá,že jsou všichni unavení a ospalí a nikoho nepotřebují.Radosti totiž není nikdy dost a lidské svornosti také.

Cypřišek

9. února 2010 v 7:43 Luční kytičky,keře a stromy
Vznešený cypřiš-strom mrtvých,strom druhého světa říše smrti.Jistě jste si všimli,že cypřiš bývá vysazován hlavně na hřbitovech.Oživujeme tak dávnou tradici.kdy staří řekové zasvětili tento strom bohu Hádovi.Tento krásný strom ze středomoří také pochází.Oproti známější thůji bývá vyšší a majestátnější.Jeho vůně je opravdu zvláštní a cizokrajná.Miluju ten čas,kdy na našem hřbitově stříhám jeho zvláštní stále svěže zelené jehličí a po přinesení domů provoní celý byt.Větvičky se podobají lišejníku a je to překrásně poskládaná mozaika zelených útvarů.

Jeho léčivé účinky byly využívány již ve starém Egyptě.Zde sloužil jako kadidlo,lék i dřevo pro výrobu sarkofágů.U nás se používá hlavně v koupeli či inhalaci s vonným olejem.Bývá doporučován při hemeroidech,průjmu,křečových žilách a menstruačních potížích.Pomáhá odstraňovat přílišné pocení,osvěžuje,dodává sebedůvěry a bývá považován za skvělý "parfém" pro muže.Pomáhá mužům vynést na světlo obavy,které blokují změny v jeho životě.

Detail zeravu-thůje a borovice vejmutovky

2.února-Hromnice,pohanské svátky světla Imbolc

2. února 2010 v 9:54 Lidové tradice a pohanské svátky
O pohanském svátku Imbolc nastává konec vlády černého boha a jeho družky Morrigan.Jasnozřiví venkované vnímali,jak se probuzená bílá bohyně Brigit projížděla zemí,budila spící semena a třásla stromy.V té době lidé začali získávat ze stromů životodárnou mízu.Svátek Brigit byl čas očišťování.Temnota dlouhých nocí musela být prosvícena očištěna.Pověst k tomuto dni vypráví,že na tento den vylézá z brlohu sluneční bůh v podobě medvěda.Pokud mu slunce svítí do očí,musí jít ještě na šest neděl spát.V Anglii držely na tento svátek bíle oděné dívky v rukou sněženky.Vláda této světelné paní trvala až do května.

Když na Hromnice sněží a je větrno, není jaro již vzdáleno.
Na Hromnice jasný den přinese bohatý len.

Svátek Hromnic má původ ve slavnosti svaté rodiny,kdy Josef a Marie přivedli malého Ježíška do chrámu-znamená to zasvěcení,příchod světla,radosti,jara.Tradičním zvykem bylo dávat za okno svíčku jako symbol tohoto světla.
Na Hromnice bude nejen o hodinu více a skřivan si bude muset vrznout, i kdyby měl zmrznout, ale začne i masopustní období. K němu se váží nejrůznější lidové zvyky a veselice a samozřejmě také pokrmy. Typickým pečivem, které hospodyně připravovaly na Masopust, byly koblihy. V některých krajích dělaly také "příbuzné" koblížek - Boží milosti. Chcete-li osvěžit zvyky našich předků a ochutnat sladkou dobrotu, vyzkoušejte následující recept.Pravda není to příliš zdravé jídlo,ale dětem i návštěvě tak vylepší náladu,že uvidíte světýlko v jejich očích:-)


Boží milosti
Potřebujete: 25 dkg hladké mouky, 5 dkg tuku, 5 dkg cukru, 2 žloutky, 3 lžíce mléka, 3 lžíce vína, špetku soli, tuk na smažení
Vypracujete těsto a vyválíte tenký plát (asi 2 cm). Rádýlkem naděláte kosočtverce a každý čtverec můžete uprostřed ještě dvakrát naříznout. Pak těsto lopatkou vložíte do rozpáleného oleje, těsto se jakoby vyfoukne a za několik vteřin je Boží milost opečená. Jednotlivé kousky ještě teplé obalíte v moučkovém cukru.