Tarot,runy,bylinky,poradenství ve vztazích na Blog.cz

Ozdravné koupele se vykonávaly za doby ubývajícího měsíce.Všeobecně se dlouho věřilo na zázračné účinky jarních koupelí,kdy se používaly mladé svěží rostliny.Magickým obdobím pak byl 1. květen a  letní slunovrat,doba první senoseče.Rostliny v tomto období jsou křehké a plné šťáv.Na svátek Beltine se do vody přidávaly afrodisiakalní rostliny jako je kozlík a vstavač mužský,bedrník,tymián,mařinka,libeček a jiné rostliny zasvěcené bohyni lásky Brigit a jejímu mladému druhu.Zajímavé je,že jednotlivá období byla zasvěcena dvojici bohů-partnerům,což nám připomíná,jak velmi důležité bylo pro Kelty spojení mužské a ženské energie.Za nevhodnou dobu pro očistné koupele byla považována zima,období půstů a horké dny psa.Koupele se neprováděly jen klasickým "bohumilým" způsobem.Byly to i společenské události,které souvisely s erotickými radovánkami.Na rozžhavené kameny se položily aromatické rostliny,někdy i blín,který uváděl milence do extáze.Vyjímečné byly koupele zaříkavací,kdy se z člověka smývalo prokletí,nařčení ,pomluva.Pro takové koupele se používaly fialové očistné byliny.Voda poté byla vylita i s prokletím daleko od domu.

Mezi nejznámější koupele patří senná koupel z jetele,bodláku,třezalky a mateřídoušky a  právě kvetoucích trav.Tato koupel pomáhá hlavně při močových a nervových potížích.Stojí za zmínku,že sušení sena vynalezli Keltové,aby mohli chovat dobytek.Senu byla připisována zvláštní magická moc.Při senoseči se lidem zjevovali luční bytosti,ochránci květů.Keltové věděli,že kvalita sena ovlivní mléko i maso a energie rostlin přejde potom do jejich těla.Uvedu ještě jednu zajímavou koupel pro zvláště oslabené jedince.Je z jehličí smrku a jedle, z kořene kapradí a kopřiv.Jehličí se sbírá právě v tento čas mladých výhonků.Oboje procedury se provádějí tak,že se bylinná směs povaří a slije.Na jednu koupel asi 2 kila čerstvého přírodního materiálu.

Pokud byste se zeptali pravého Indiána na jeho názor na civilizovaný svět,nevím,jestli by s vámi vůbec bavil.Pokud by pocítil vaši zvídavost,asi by vám pověděl,že bez návratu k přírodě a jejím duchům není možné zachránit naši planetu.Podivil by se nad tím,jak chceme spasit svět ekologií,když neumíme mluvit s duchy rostlin a zvířat,když neznáme prastarou Matku Zemi,kterou je nutné ctít a milovat.

Málokterý Indián ví,že i Evropané mají své přírodní předky,lidi,jenž žili podle zákonů Matky Země.Jenže jsme to všichni nějak zapomněli.Keltové byli téměř tisíc let vůdčím národem v Evropě.Položili základy duchovních nauk,léčitelství a kulturního dědictví.Ke svému přežití si Keltové vybírali ta přírodní prostředí,se kterými rezonovali.Příroda pro ně byla naplněna magickými silami,které uměli vycítit.Je známé,že místa pro jejich pohanské uctívání jsou naplněná tryskající zemskou energií.Na mnohých z těchto míst dnes stojí kostely,boží muka,kapličky v polích.Keltové byli jasnozřiví,uměli oslovit květinu,zvíře,strom a vyzvědět od nich moudrost pro lidské pokolení.A tak pozemská vegetace ve svojí síle vytvářela lidskou společnost na místě kde spolu žili,pomáhali si.Tím,že se člověk od přírody oddělil,onemocněl.Zakrněly nám senzory pro přijímání moudrosti a ačkoli se vracíme ke zdravé výživě,pořád nám chybí to pravé vnímání přírodních sil.Je třeba vrátit mezi lidi,zvířata a rostliny harmonii.Vše z přírody užívat po tom co poprosíte a poděkujete.Umět také dávat a ne jen brát.Uvědomit si sílu živlů,které se mohou stát našimi přáteli.Podřídit jim své životní rytmy a umět využít jejich energii.Nádherná je harmonie dávaní a přijímání.Však nejsme na tu lásku sami,nejen lidské pokolení je schopno milovat a zachránit zemi,máme mnoho pomocníků.

Od počátku časů byl měsíc nás průvodce.Jeho cykly jsou tep,kterým měříme den,noc,měsíc,rok.Není divu,že nás měsíc velmi ovlivňuje,vždyť byl prvním kalendářem ještě než měli lidé písmo.Ženy byly s tímto kalendářem dříve mnohem více spjaty.Věděly,že nálady,které jim přináší jsou přirozené.Nesnažily se být stále dokonalé.Věděly,že menstruace u nich přicházejí v době novu,kdy zpracovávaly vše,co uplynulý měsíc přinesl.Muži jim nevyčítali,že v té době odmítaly sex a chtěly být samy se sebou ve svém nitru.I muži respektovali tajemství měsíčního cyklu.Věděli,že ženská energie je lék,který jim žena dává při sexuálním spojení.Rádi si počkali,až žena tuto vzácnou sílu v sobě obnoví.V angličtině je výraz pro menstruaci moontime,což znamená měsíční čas.A tak se nyní ženy dozvídají o svém sepjetí s měsícem a jsou přešťastné,že nad nimi někdo drží ochrannou ruku.Že se nacházejí chápavé ženy,které je povzbudí,aby byly samy sebou v každý den svého života.A že se nacházejí chápaví muži,kteří jim v těžkých dnech poskytnou oporu a pochopení.Mnoho se dnes mluví o zázračné tantře,která,pokud je dobře vykládána léčí mužskou a ženskou energii.Někteří se o ní bohužel zajímají jen z hlediska nejvyšších sexuálních prožitků s různými patrnery.Ve skutečnosti je tantra prostředek k dokonalé lásce mezi jedním muže a jednou ženou.Patří k ní i celkové chování patrnerů,nejde jen o to,jak počet orgasmů ovlivňuje vztah.A tak se učí muži ctít ženy jako nositelku moudrosti kdy její citlivá intuice potřebuje dny klidu,aby mohla nalézt rovnováhu.Učí se také nepoužívat ženu jako zdroj rozkoše,ale vzájemně se obdarovávat životodárnou energií.Záleží i na nás ženách i my musíme změnit své chování,abychom k sobě přitáhli takového muže.Jde o to přestat být slepicí,kdy se bavíme o tom,co kde zlevnili,kdo s kým spal,kdo má silikonové poprsí a která herečka zas měla ránu.Nesnažte se ani muže svést vizáží pornohvězdy.Skutečný Muž zareaguje na vaši zářivou energii.Vaše vizář je odrazem vašeho nitra.Ženy probuďte se,jste bohyně a to i v čase svého menstruačního cyklu.

Jizerka

Osada Jizerka ležící 1000 metrů n.m. je i dnes velmi malebná pro svoje doširoka rozeseté chaloupky s vlastními lukami, tak,jak to bylo dříve.Je tam klid i v létě přes davy turistů,kteří ovšem chodí jen po vyznačených cestách a louky se vzácnými upolíny horskými zůstávají ušetřeny.Velmi známá je hora Bukovec,která se nad osadou vypíná.Pokud dojdete na její vrchol,uvidíte rozsáhlou osadu jako na dlani a z druhé strany se táhnou hluboké lesy,které se mísí s krkonošskými.Tahle hora je pro mě kouzelná a jsem přesvědčená,že v ní žijí skřítkové.Po cestičkách šlapete po varhanách čediče jako byste šli do pohádky.Skutečné drahokamy tu lidé opravdu nacházeli a to v náplavech potoků.

Prvními obyvateli byli snad tito hledači pokladů.Skutečné zprávy o prvních osadnících jsou již ze 16.století.Mluví se o dřevěných boudách,kvůli kterým se přela vrchnost.Nedaleko Jizerky vznikla další velmi statečná samostatná osada Velká Jizera,kam utekli evangeličtí exulanti.I proto vám píšu o Jizerce,protože mám tolik ráda odvážné lidi,co se umí postavit a hlásit svou pravdu.Někdy je nutné najít si své místečko na zemi.Oni ho tehdy našli mezi hlubokými lesy.Pokáceli stromy,vytvořili louky a živili se pasením dobytka.Tak vysoko v horách nic nevyrostlo,nemohli nic pěstovat.Další obživou bylo zpracování dřeva,které složitou cestou dopravovali do údolí.Sníh zde ležel většinu roku.Až v 19.století Jizerka přestala být chudobnou osadou,neboť se zde postavila sklářská huť.Do osady přišlo mnoho nových dělníků s rodinami a komfort všech obyvatel se zvýšil.Místo začali navštěvovat i pánové v buřinkách a dámy s dlouhými sukněmi.Je neuvěřitelné,že v těchto róbách šlapali ochotně desítky kilometrů,aby mohli posedět v malebné hospůdce nebo venku "na zahrádce",jak se říkalo posezení přede dveřmi.A tak se stalo,že Jizerka měla během jednoho století 30 domů,pilu,pekárnu i školu.Když sláva sklářství opadla,začali majitelé nabízet své chaloupky za velké peníze k pronájmu.Bývalo samozřejmostí uklidit se s rodinou na půdu,aby hosté měli klid.Dnes jsou Jizerské chaloupky většinou prázdné,život zde jakoby usnul.Celá osada působí jako z pohádky O šípkové Růžence.V zimě chaloupky i cestičky přikryje až dvoumetrová vrstva sněhu.Jen upolíny každý rok rozkvetou, tak jako okolní příroda- nezávislá na tom,zda jí vládnoucí církev či továrník přeje.

Výraz sabat se odvozuje z latinské podoby hebrejského šabat (שַׁבָּת, odpočinek).Z výrazu pro židovský svátek se ve středověké Evropě stal výraz pro nekřesťanské (tedy též tendenčně nepřátelské) svátky obecně, a byl přenesen též na údajné svátky čarodějnic. Novodobě se objevují též jiné návrhy původu slova, například odvození z orgiastických sabazií, svátků thráckého boha Sabazia, který byl posléze Řeky ztotožněn s Dionýsem.

Průběh sabatu

Podle popisů pronásledovatelů čarodějnic byl sabat tajným shromážděním za noci, nejlépe za úplňku. Hlavní nocí čarodějnic byla Valpuržina noc (též filipojakubská noc), noc ze 30. dubna na 1. května. Sabaty se konaly na horách, skalách nebo pustých místech (Petrovy kameny apod.). Čarodějnice se tam obvykle dopravovaly na koštěti, jiném předmětu (namazaném kouzelnou mastí) či na pomocníkovi, který jim byl dán ďáblem a který jim saje z čarodějného znaménka za své služby krev. Pomocník mohl měnit své podoby - např. v kozla, ve vlka, v černou kočku či mouchu, aby se za čarodějnicí dostal všude. Sabatu předsedal ďábel, který tam hostoval v podobě polokozla-poločlověka. Čarodějnice ho seznámily se svou činností, dostaly od něho další příkazy, resp. představily novou budoucí členku a udělaly s ní vstupní rituál. Vařily si v kotlíku lektvary, zpívaly a tancovaly (někdy i nahé), skákaly do ohně či přes něj, rituálně obětovaly, prováděly rouhavé úkony (plivání na hostie, šlapání na kříž) a oddávaly se smilstvu, často incestnímu (krvesmilstvu). Některých sabatů se totiž účastnili i muži a děti, které tam pásly ropuchy.

Psychologický výklad

Pokud čarodějné sabaty vůbec někdy existovaly a nebyly jen výmyslem inkvizitorů a jejich mučených obětí, pravděpodobně se jich účastnily skupiny vyznavačů ďábla.Existence takových skupin toužících po maximální rozkoši je doložena.Nicméně už ve středověku se věřilo, že přítomnost na sabatu nemusela být fyzická, že na něj mohla odlétat pouze duše čarodějnice. V tom případě je možné některé osoby skutečně mohly mít pocit, že se účastnily sabatu - pokud se čarodějnice pomazala mastí z durmanu a blínu (atropin) nebo afrodisiakální mastí, mohla mít halucinaci létání a sexuálních prožitků.

Pálení čarodějnic 30.4. má původ nejen v pohanském světě,kdy se loučíme s krásnou Moranou,ale také v upalování čarodějnic v lidském těle v době inkvizice.Mnoho lidí zemřelo jen proto,že uměli léčit nebo sbírali byliny.Často to byli upřímně věřící dobří lidé,kteří byli k doznání donuceni.Takže letos tyto svátky prožiju úplně jinak nežli loni,vlastně bych znovu upalovala sama sebe:-)

Svátky podzimní rovnodennosti jsou pokračovaváním srpnového Lammasu.Slaví se vinobraní,sklizně úrody podle plodin,někde je to kukuřice,jinde pšenice,na podzim se k plodinám přidává i podzimní ovoce.Jablko je symbolem tohoto období.Je to zapadající červené slunce.Sklizeň jablek symbolizuje zkládání života je spánku.Šťavnatá jablíčka jsou ukládána do obydlí stejně jako lidé,aby v sobě zachovala šťávu-život po hodně dlouhou dobu.Plod je také klíčem do nadpřirozeného světa,kterého Keltové nazývají Avalon.Jablka a lískové oříšky se potom v listopadu také nabízeli mrtvým jako dárky při listopadovém svátku Samain.Srpnový bůh Lugh ještě vládne,již ovšem ne ve zlatém jasu,ale jeho plášť je purpurový.Jeho partnerkou je stále bohyně sklizně.Křesťané tento svátek změnili na slavnost nanebevzetí marie a slavnost svatého Michaela.V tomto období se světli kostely a v ranném křsťanství se dokonce v kostelích slavilo až do 15.století.Svatý Michael rozžíbnal světlo ve světnici a večer musela cháska k předení.Michaelovou květinou byl pozdní květ ocúnu jesenního,jímž si ženy potíraly oči,aby dobře viděly na večerní práce a ruce,aby jim nepraskaly od předení.Mělo se dokončit setí a orba byla v plném proudu.Dobytek se vháněl do lesů,hlavně prasata na žaludy,aby byly na listopadový svátek vykrmení.Hojně se konzumovalo víno,které svou barvou též symbolizuje purpurový plášť boha Lugha.

Po bouřlivých oslavách úrody v podzimních dnech nastupuje vládu bůh Samain.Je to bojovník a lovec.Po půl roce,kdy se v květnu vše živé těšilo na rozpuk a bujnou vegetaci,nyní se vše ukládá ke spánku a zabíjí se zvířata úrodou živená.Bohyně vegetace nyní vládne v podzemní říši,kde opatruje všechna semena a kořínky.Přijímá i duše zvířat a střeží jejich sílu,aby na jaře mohla vstoupit do narozených mláďat.Nejde vyloženě o inkarnaci,ale životní sílu.Zásoby jsou ve stodole a vše co zůstalo venku nyní patří duchům.Nesmí se sbírat byliny ani semena.Z přírodnin se zpracovává pouze dřevo na topení.Keltové věřili,že v tuto dobu je možné promlouvat s mrtvými a ptát se na budoucnost.Chránili se různými obřady a nosili u sebe blín nebo česnek.Hrála se orákula s jabkly a oříšky,která také věštily budoucnost.Haloowenn,kdy se lidé převlékají za strašidla pramení z keltských svátků mrtvých.Dříve se místo dýní vydlabával tuřín a dával se k cestám,aby odrazoval strašidla ne do okna.Ve slavnostní večer muselo být pečlivě uklizeno,hodovalo při pečeni a zbytky jídla se daly duchům.Rostliny,které symbolizují toto období jsou jedovaté-rulík,tis,jmelí,cesmína a zvláště jejich bobule.Křesťané tento svátek přeměnili na svátek sv.Huberta-3.11.,kdy jsou slavnostní myslivecké hony,hoduje se u pečení z divočiny a jsou pasováni noví myslivci do svého úřadu.

Keltové v tento den slavili svátek Beltine, při kterém se konalo mnoho očistných obřadů a v noci tančilo a zpívalo a milovalo.Podle tradic se na Beltine pálily ohně, které měly všechny živé tvory zbavit všeho nečistého, co se nashromáždilo v temném zimním období a
zároveň jim dodat ochranu pro období nadcházející.

"Půlnoc je hranicí mezi dvěma polovinami roku. V noci je zapalována
dvojice ohňů a předěl mezi nimi symbolizuje hranici mezi temnou a
jasnou částí roku. Mladí lidé přeskakují oheň, ostatní se spolu se
zvířaty očistí tak, že se mezi ohni procházejí," uvádí literatura.

Vedle popisů veselí, tance a zpěvu se zachovaly zprávy o některých
tradičních zvycích. Patřily mezi ně třeba soutěže mládenců ve
vyhazování zapálených březových, košťat do výše, stavění a hlídání
májek, což se udrželo dodnes, očistné koupání či alespoň symbolické
namáčení do potoka, čištění chlévů, řezání proutků jívy a polykání
květů kočiček i další.

Snoubenci a dvojice zamilovaných se vydávali v předvečer svátku Beltine do lesů.
Měsíc květen se pak následně stával symbolem sexuální volnosti,
sexuálního zasvěcování a milostných her.

V tomto období se prý uzavírala zkušební manželství na rok a jeden den. Pokud svazek
nefungoval, partneři se po tomto období postě rozešli.

Z těch dob nám zřejmě zbyl zvyk líbat se na prvního máje pod rozkvetlou třešní, břízou či jiným stromem.

Podle dalších tradic patří tato noc i mezi nejplodnější, kdy mohou
otěhotnět ženy, i které o dítě nestojí. Přičemž děti počaté na Beltine
mají prý štěstí po celý život.


Noc také může prozradit tajné lásky včetně nevěr. Například zvyk, který
se ještě dnes dodržuje v Rakousku, tzv. vysýpání "cestičky lásky". Úzké
bílé proužky vápna nebo písku, vedou od jednoho stavení ke druhému, a
na 1. máje zrána se tak celá ves dovídá, kdo s kým chodí. Cestičky
občas směřují i k zadaným lidem a prozrazení nevěrníků je na světě.

Vynášení Morany
V některých krajích se místo pálení čarodějnic upaluje Morana -
pohanská bohyně smrti. Uctívali ji staří Slované a Baltové. Je
zosobněna zimou, na jaře končí její vláda, proto se topí nebo bije.
Není možné ji však považovat za čistě bohyni smrti nebo za nějakou
ohyzdnou stařenu. Je prý velmi krásná.

Tradičním rituálem praktikovaným i dnes je vynášení Morany a její upálení nebo utopení.
Nejčastěji se Morana hází z mostu nebo ze skály."

Velkou spojitost z narozením malého Ježíše má původní oslava dlouhé noci,kdy Bohyně hluboko v podsvětí porodí  sluneční dítě.Původ vánoc v pohanské kultuře je všeobecně známý.Navíc podle biblických událostí se malý Ježíš narodil již na podzim.Dítě,které nosí světlo,radost,naději se ovšem mělo spojit s pohanským svátkem slunečního dítěte.Již dávno zdobili lidé své domovy cesmínou,jmelím,břečťanem a různými jehličnatými haluzemi.Slavnosti narození Slunce trvaly 12 dní.Po celých 12 dní a nocí se chlévy i příbytky vykuřovaly vonnými bylinami-u nás zůstal obyčej vonné purpury,skořice,hřebíčku,smrkového jehličí.POslední den se pořádně oslavil,kdy se tančilo kolem stromů a zvířat,polévaly se pivem a dávaly se jim opět zbytky jídla.Slavila se fazolová slavnost,kdy semena fazole vypadají jako embryo-zárodek života.Během slavností vystupovali muži převlečení za jelena,kdy vydupávali do země vzkazy pro boha a bohyni skryté v podzemí.Tuto veselici nyní ztělesňuje svatý Mikuláš,který byl nahrazen legendou o knězi,který se ujímal slabých a dával jim dary.Symbolickým stromem pro toto období je statná jedle stále zelená,sytě vonící,prosycená smolou.

Poslední dubnová noc je již tradičně spojována s tzv. upalováním čarodějnic. Rozhoří se tisíce ohňů a vater, u kterých se lidé sejdou především kvůli světským radovánkám, jako je opékání buřtů,alkoholu,lampionovému průvodu a zábavě.Zvláštní pozornosti se přitom dostává hasičům. Málokdo tuto noc ještě spojí s magickými rituály, na něž věřili naši předci, kteří jim přisuzovali obrovskou moc.Ve většině křesťanských zemích je právě ten den spjat s ochranou před čarodějnicemi, kdy se především na kopcích pálí ohně a v nich zlé čarodějnice.Znamená to také odchod zlé paní zimy-smrtky a začátek- narození křehkého jara.Daleko mocněji je však smrt zimy vnímána až na 1.května,kdy se vynáší Morana.
Již dávno jsme zapomněli na obyčeje obyvalstva naší země,pojďme si je připomenout.Lidé v historii byli samozřejmě ovlivněni strachem z pověr.Pravidelné svátky ovšem měly velmi dávný původ.Strach před církví tradice pokroutil.
Opatření, jež měla chránit před zlými silami:

- dokonalý úklid celého hospodářství, jelikož čarodějnice vyhledávaly nepořádek;
- na práh domu se sypaly hřebíky písek nebo drny trávy - aby je čarodějnice musely nejprv spočítat a tím se zdržet a nemoci čarovat;
- na zárubně dveří se svěcenou křídou dělaly tři křížky;
- stavení se ozdobilo pichlavými zelenými větévkami;
- nad vrata, dveře se dávali ochranné byliny - černobýl, ratolesti lípy;
- stavení se kropilo svěcenou vodou;
- ochranu měla zajišťovala i čára nebo tajuplný nápis svěcenou křídou;
- nejjistější však bylo čarodějnici upálit.

Filipojakubská noc nebo-li Valpuržina noc je noc plná kouzel a čar. Podle dochovaných písemností mají především zlé síly větší moc než jindy a lidé před nimi musí ochránit nejen sami sebe, ale i své domácnosti a dobytek.

"Podle etnologů mají tyto tradice svůj původ u předkřesťanských pastevců, kteří považovali 1. květen za počátek nového půlročí, kdy docházelo k přechodu ze studeného období do teplého a doposud ustájený dobytek byl vyhnán na pastvu. Rychlý přechod ale pro dobytek představoval obrovské zdravotní riziko, které pastevci přisuzovali zlým silám."

Pohanský svátek Alban Hevin, letní slunovrat, u nás svátek svatého Jana Křtitele se slaví na den sv.Jana 24.6. a poté v následujících dnech.Mírné dlouhé dny krásného léta se slavívaly u Keltů dvanáct nocí.Bohyně všech rostlin,již v požehnaném stavu, kdy nosí plody země, sní sen noci svatojánské.Belen, bůh minulých časů, stojí na sklonku svých dnů. Završuje svou
mírnou vládu. Za to Taranis, hromovládce a bůh nebes, sesílá na zem občas bouřku a déšť, aby osvěžil svou milenku, bohyni Země.

U nás se zapalovaly svatojánské ohně, které posilovaly teplo a světlo letních dnů. Obřadní ohně byly z dubového dřeva a v některých oblastech do ohňů vhazovali devatero dřev a dokonce otýpku dřeva z loňských ohňů.Byly to časy radosti a díků, ale hlavně pohanské radovánky lásky a plodnosti. Stejně jako o májových slavnostech se oslavoval čas lásky a opojení, kdy ženy
vařily silná piva. Tančilo se kolem ohňů a skákalo se přes ně. Staří Keltové věděli, že oheň je očišťující. Skokem skrze plameny docházelo kočištění těla i duše. Zamilované páry se v těchto dnech držely za ruce,aby předešly bolesti z rozchodu. Ohně také přinášely plodnost polím a
bohatou úrodu. Často lidé volali do plamenů: "Ať vyroste len!" Mládež valila ze svahů hořící kola obalená slámou nebo pořádala běhy s pochodněmi ze suchých, do smůly namočených lodyh divizny. Dotykem hořících lodyh se uzdravovali nemocní. K tomu se předříkávalo: "Boží
Matka kráčí krajem, v ruce třímá nebeský požár."

Víme, že Keltové v těchto dnech tancovali a skákali přes ohně nazí, pouze ovinutí pásem z pelyňku nebo sporýše. Na hlavách věnce z těchto bylin.Obě byliny posilovaly schopnost extáze a
jasnozřivosti. Sporýš - rostlina kovářů, která se používala ke tvrzení železa, sloužila v přeneseném smyslu ke tvrzení mužského údu, což nám ukazuje, že se jedná o další svátek plodnosti.Letní slunovrat je další mezihraniční dobou, kdy obyvatelé sídů (nadpřirozeného světa) opouštějí nadpřirozený svět a vstupují do našehosvěta, do světa lidí. Kdykoliv se smrtelník setká s nadpřirozenem,ztratí rozum a ocitne se v opojení a bláznovství. Tak lidé při těchto
slavnostech zažívali zázraky. Například viděli slunce udělat tři skoky,slyšeli mluvit koně, viděli mezi sebou tančit a zpívat bohy apod.


V těchto dobách kněží slunečního boha Belena, zvaní bilwis žehnali polím. Obětovali bouřlivému duchu přírody, který symbolizoval sílu růstu na poli a všechny opájel svou divokou potencí.
Tito kněží okolo polí zastrkávali větve jeřábu a vlčích bylin (např.prhy horské), aby se z polí nevytratila síla růstu. Často v extázi a transu tančívali a zaříkávali na polích a zároveň žehnali síle růstu.Dohlíželi, aby poslední dožínkový snop nezmizel v divočině, ale aby byl
na podzim jako dovazný - poslední velký dožínkový snop, kterým seukončovaly žně. Bohužel křesťanští misionáři, neznalí zákonitostí přírody a života bilwis, je označili za démony obilných polí.

Naštěstí si tato slavnost i přes obrácení ke křesťanství ponechala svůj význam. Do dnešních dnů se v tento svátek (na mnoha místech) sbírádevět svatojánských bylin - používali se tyto byliny v počtu devítíkusů (jejich složení bylo různé dle místa oslav)nejčastěji třezalka, heřmánek,
plavuň, arnika, měsíček, bezový květ, řebříček, čistec, sporýš, lopuch,kmín, divizna, popenec, mochna a další.Při sbírání se dívka nesmí otočit.Byly také známé kapraďové listy,které svítily v noční tmě.Jimi se otevíraly skály plné bohatství. Nasbírané byliny se krátce podrží ve svatojánském ohni, aby se znásobila jejich léčivá síla, a při tom se pronáší zaříkávadlo: "Žádná boule na mém těle, žádná zlomeninana mé noze."Svatojánská doba je typickým mezidobím, kdy se zjevují věci budoucí. Ten, kdo si dá pod polštář devatero bylin, tomu se bude zdát o budoucnosti.

Převzato od:

Myslím,že nejdůležitější věcí pro přírodního člověka je jeho ochota přijmout vesmírné zákony.Nedávno jsem se zamýšlela nad tím,proč mi nedělá problém pobývat dlouho v přírodě a živit se listy a kořínky.Proč tam nemám hlad a cítím se plná energie.Domnívám se,že energie,kterou dostávám je z mnoha úžasných zdrojů.Cítím přítomnost přírodních bytostí,kteří stráží mé kroky,měkká lesní půda je náručí mojí Matky,všude dostatek pitné vody.Nikdy nejsem sama.Netoužím po mužské náručí,vydatné hostině,po úspěchu v lidském světě.Víly mě objímají,stromy radí,tráva šeptá a voda zpívá.

Indiáni byli známí svými půsty,při kterých odcházeli do divočiny,aby se dozvěděli moudrost o sobě a okolním světě.Duch navštěvuje Indiána většinou v podobě zvířete,od kterého se dozví nějaké poselství.V přírodě potom vykonává očistné obřady,aby si zasloužil pozornost.Za dar,který dostane,má uloženo nějaké tabu v požitcích.Svého ducha si může potom přivolat nějakými kouzelnými slovy,písní nebo opět půstem a izolací.Ještě dnes skrývají Indiáni ty děti,které byly vyvoleny za budoucí šamany,aby nemuseli navštěvovat školu a nebyly jim ostříhány vlasy.Takové děti získávají moudrost v izolaci s osobou,která umí přivolat své duchy a žije v neustálém napojení na ně.

Bylinkářky,poustevníci a báby kořenářky naší kultury byly obdobnými šamany,kdy schraňovaly své vědění a předávaly ho vybraným osobám z pokolení na pokolení.Měli zvláště kladný vztah k přírodním bytostem a cítily se být takřka součástí jejich světa.Vnímali přírodu jako posvátnou bytost a brali si z její dlaně s velkou úctou.Přírodní bytosti jim sami našeptávaly poselství ukryté v té které bylině i čarovnou formuli,kterou je nutno pronášet při léčení.Dobře si uvědomovali,jak je nezbytné zachovávat s "duchy" dobrý vztah.Věděli,že i oni se dovedou zlobit a odejmout na čas i navždy dotyčnému jeho dary.I oni prováděli různé očistné rituály,aby jim byla zachována přízeň.Zpravidla přijímali jen rostlinnou potravu a někdy nemuseli jíst vůbec.Na vrcholu své životní éry se zříkali lidských potěšení,neboť zázraky,které jim byly zjevovány je dokonale naplňovaly.

Původ-heřmánek k nám byl přivezen z italských klášterů,kde byl dříve pěstován jako velmi vzácná bylina.Cenili si ho i v zahradách královských.
Historie-ve starém Egyptě byl zasvěcen bohu Slunce jako zdroj života a světla.Ve starověkém Řecku ho Hippokrates používal proti horečce.Jeho latinský název "matrix" znamená děloha-lůno,což svědčí o použití heřmánku pro menstruační potíže.V Evropě byl známější heřmánek římský,který je plnokvětý.Jeho chuť je příjemná mírně ovocná,hořkost jen jemná.
Užití dnes-olej se užívá zvláště při nervozitě a trávicích problémech nervového původu.Uklidňuje křeče trávicího traktu,bolestivou menstruaci a všechny záněty od rýmy po vyrážky.V kombinaci s olejem ze šalvěje a cypřiše je zvláště vhodný pro potíže premenstruačního syndromu.Potlačuje horkost v těle a tím mírní zánět.Pro kožní potíže je vhodné olej z heřmánku kombinovat s olejem levandulovým a pelargoniovým.Síla heřmánku působí na solar plexus-nervové centrum kolem žaludku.Je to ohnisko naší touhy ovládat a vychovávat a smyslu pro sebekontrolu a sebeocenění.Heřmánek uvolňuje napětí přehnaných tužeb ega.Pomáhá nám opouštět pevná očekávání a přijímat pomoc druhých,která není přesně dle našich představ.
Vůně-příjemně bylinná,nahořklá
Energie-chladná,neutrálně vlhká,element dřevo
Kontraindikace-nejsou známy

Původ-jeden z citrusových stromů,který byl vyšlechtěn z pomerančovníku a pomela.Olej se získává z kůry plodů lisováním za studena.Grapefruit-jako všechny citrusy k nám připlaval ve 12.století z Asie.
Historie-Olej z grapefruitu je spíše moderním lékem,nemá tak slavnou minulost jako citroník.Teprve v nedávné minulosti začalo být jeho aroma přidáváno do potravin,parfémů a mýdel.
Užití dnes-jako citron má i grapefruit zásaditou energii přes svou kyselost.Působí tedy velmi léčebně i preventivně.Nedoporučuji lidem nachlazeným,spíše chronicky unaveným.Čistí játra a cévy od nahromaděných toxinů a tuků,přináší svěžest a dobrou náladu.Rozproudí lenivý lymfatický systém.Používání oleje nejprve přinese vyčištění krve,jater i střev a posléze upraví i mastnou pleť.U obézních lidí snižuje chuť na jídlo a nutí je k pohybu.Pomáhá i u revmatických potíží ,kdy klouby jsou zapálené a oteklé.Je zvláště vhodný pro jedince,kteří pod tlakem hledají útočiště v jídle.Takoví lidé chtějí hodně od sebe i od druhých.Za tím následuje pocit viny a deprese.Grapefruit odstraňuje zlostná zklamání,dovoluje nám přijmout a pochopit realističtější cíle.Spolu s citronem tiší touhu po okamžitém uspokojení,navozuje pocit lehkosti ducha i těla.
Vůně-svěží lehká,nahořkle citrusová
Energie-studená a suchá,element dřevo
Kontraindikace-fotosenzibilita

Původ-"kadidlo z Jávy" je olej z velkého tropického stromu.Jeho kmen se navrtává a získává se červenohnědá pryskyřice,ze které se vyrábí olej.
Historie-čínští lékaři benzoin používali na dýchací a močové potíže z prochlazení.V Řecku a Římě byl používán jako vonná látka k inhalaci,později jako plicní balzám.
Užití dnes-při bronchitidě a hojném čirém hlenu,angíně,laryngitidě,zánětu močového měchýře,na suchou kůži a omrzliny,též sedativum,odstraňuje úzkost,přináší pocit naplnění,uvolnění,stabilizuje
Vůně-sladká,plná,balzámová,podobná vanilce
Energie-teplá a suchá
Kontraindikace-nejsou známy

Původ-olej se získává ze semen křehké dvouleté rostlinky podobné kopru.V dobré půdě dosahuje výše až 2 metrů.Pochází ze středomoří.
Historie-již dávno se užíval v kuchyni pro svou kořennou vůni a později jako lék podporující krásu a dlouhověkost.Pojídali ho římští atleti a hodnostáři po jídle v koláčcích pro lepší trávení.
Užití dnes-při křečích zažívacího traktu a plynatosti,odstraňuje také zácpu.Při otylosti a otocích odvodňuje.Pomáhá při zažívacích potížích nervového původu,uspává,uklidňuje.
Vůně- sladká kafrová
Energie-teplá a suchá
Kontraindikace-olej je velmi silný,neužívat v těhotenství a pro kojence,na kůži velmi ředěný

Původ-máta pochází ze středomoří a má asi 20 druhů,přičemž máta peprná je nejvíce léčivá.Olej se získává z jejích listů.
Historie-používali ji jako voňavku a na výplachy úst již ve starém Egyptě.Později byla pro Řeky i Římany každodenní součástí života,kdy prášek z ní byl první zubní pastou.Jméno máty vzniklo ze slova myšlenka,protože čaj z ní byl užíván pro zjasnění mysli a studium.
Užití dnes-máta nejprve zahřeje-hlavně ve styku s pokožkou a potom osvěží a ochladí.Je vhodná při nemocech s vysokými horečkami a angíně.Také uklidňuje bolavý žaludek a zvracení.Osvěžuje náladu a vylepšuje myšlení.
Vůně-velmi pronikavý příjemný mentol
Energie-chladná a suchá
Kontraindikace-s mátou je třeba zacházet opatrně,těhotné ženy a kojenci by se jí měli stranit.Citliví lidé ať provedou test s velmi ředěným olejem.

Původ-olej se získává z celé křehké rostlinky v době jejího květu.Kvůli své křehkosti se pěstuje obtížně.Její příbuzná je dobromysl obecná,která je naopak velmi odolná.Majoránka k nám přišla z jižní Evropy.
Historie-staří egypťané připravovali z majoránky masti,voňavky a léky.V Řecku oreganem-dobromyslí věnčili svatebčany.Bylináři byla všeobecně doporučována k zahřátí a posilnění.
Užití dnes-majoránka je výborná na suchý kašel,zejména s tymiánem a medem,doporučuje se na vysoký krevní tlak,zklidňuje nervové rozrušení,rozehřívá prochladlé tělo-výborná je s česnekem a navozuje spánek.
Vůně-čerstvá bylinná,mírně kafrová
Energie-teplá a suchá
Kontraindikace-nejsou známy

Původ-olej se získává z květů levandule,ale silně aromatický je celý keř.Vzhledem se podobá keři rozmarýnu a patří do skupiny teplomilných suchých rostlin milujících slunce.Pochází z jižních pohoří Evropy.
Historie-již staří Římané přidávali levanduli do koupele,od toho je odvozen i její název.Je to rostlina odpuzující hmyz v místnosti i v šatníku a byla takto užívána i chudými lidmi.Bylináři středověku ji doporučovali k porodům a na slabé "mrákotné" srdce.
Užití dnes-oleje i sušených voňavých květů se užívá při léčbě duševních nemocí,bolestech hlavy,neklidu,nespavosti,při tachykardii způsobené stresem,úzkosti a depresi.Ženy ji znovu začínají používat k uklidnění při porodních bolestech,při premenstruačním syndromu a hysterii.
Vůně-velmi příjemná,bylinná,uklidňující
Energie-chladná a suchá
Kontraindikace-nejsou známy