Září 2010

Co je to nemoc?

30. září 2010 v 18:19 Duchovní příčiny nemocí a nedostatku
Nemoc je nepřirozený stav bytí, přirozené je být zdravý.Jsme součástí světa kolem nás,který se velmi odcizil přirozenému koloběhu přírody.I chování člověka se velmi odcizilo přirozenému stavu pokory a odevzdanosti přírodním zákonům.Tak jako se naše Matka Země jako bytost otřásá v procesu očisty,nemůžeme zůstat mimo,protože žijeme v její blízkosti,jsme na ní bytostně závislí.Vše spolu souvisí,Země se neuzdraví bez nás a my se neuzdravíme bez ní.Řídíme to,jak se nakládá s nerostným i zeleným bohatstvím,řídíme to,jak bude čistý náš vzduch,čím zaléváme potraviny,které jíme,co se stane s odpadem,který vyprodukujeme.Naše lidské tělo funguje na stejném základě jako Země.Přijímáme potravu,přijíme energií lidí kolem sebe,jen my si řídíme,jakým způsobem budeme tělo i mysl zatěžovat,co přijmeme,co si v sobě ponecháme.Určitě nejsme jen tak vydáni napospas znečištěnému okolí.Sebe i Zemi můžeme zachránit jen změnou u sebe.Ne protestními akcemi,ne silnými slovy.Pokud nezačneme žít radikálně jinak,nic se nezmění.Nemoc lidského těla je jeho oslabení v určitých oblastech,které jsou emočně nebo toxicky zanešeny.Orgány mají spojitost s energetickými drahami.Kde vzniká blok,kde se energie hromadí či chybí,tam vzniká nerovnováha.Je jen na nás samotných,kdy se rozhodneme být si sami sobě léčitely.často si myslíme,že nám pomohly léky od lékaře bez toho abychom se věnovali alternativní léčbě.Bývá to proto,že jsme byli ochotni se zastavit a chvíli se věnovat svým pocitům.Nucené ulehnutí nás uvrhlo do pokory a zamyšlení se.Potom nutně následovala nějaká změna v souvislosti s návalem lásky k sobě samému.Tedy-nemoc je dar.Dar na naší cestě,abychom se zastavili a projevili si více lásky a péče.Začneme jinak jíst,jinak se chovat,přestěhujeme se jinam,urovnáme vztahy v rodině...Ve výsledku ovlivníme naše široké okolí,a tak uzdravujeme malý kousek naší Matky Země.


Přírodní prostředek proti vším

26. září 2010 v 15:59 Recepty na léky a zdravé pokrmy
Bylinkou proti vším je listí ořešáku.Čerstvé listy pokrájíme a spaříme jako ostatní bylinky.Silným odvarem si denně omýváme pokožku hlavy.Tento lék je vhodný i na boláky,které poštípáním vší vzniknou.Stahuje a léčí postiženou kůži,posiluje vlasové kořínky.

Tato zvířátka také nemají rádi silici šalvěje,levandule, máty,rozmarýnu,hřebíčku,skořice,puškvorce.Vonný olej,kdy 1 kapku na polévkovou lžíci smícháme s olivovým nebo stolním olejem,namažeme na vlasy a  pokožku hlavy a necháme působit 15 minut.
m

Gynekologické záněty,výtoky,cysty

21. září 2010 v 11:08 Duchovní příčiny nemocí a nedostatku
Vnitřní pohlavní orgány ženy se podobají poháru,vnější lastuře či květu.Při onemocnění orgánů je třeba pohlížet i na jejich symboliku,která souvisí s nábojem,který v sobě žena nese.Nemoc přichází v době,kdy orgány ženy přestaneme vnímat jako něco krásného,kdy začnou být jen nástrojem k plnění nějakých potřeb ať sexuálních či plodících.Celé naše tělo bychom měli vnímat jako posvátné a stejně tak tělo partnerovo.To jde jen tehdy pokud ho přijmeme jako dar takové jaké je,bez touhy po změnách.A tak pohár se naplní láskou,lastura se otevře a vydá perlu,květina se orosí a rozkvete.Pokud orgány používáme s myšlenkami agresivními či masochistickými,pohár se vylije,květina uvadá,lastura se zavře.Ženu charakterizuje schopnost přijímat,otevřít se pro muže.Pokud k ní muž přistupuje s láskou,zůstane vše v pořádku.Pokud si nalévá z jejího poháru příliš,dojde opět k nerovnováze.Žena většinou intuitivně vycítí,že něco není v pořádku.Bývá to tak,že muži neodpustila a přesto se mu dává nebo s ním již není a není schopna se dát jinému.Tyto problémy má každá druhá žena a proto jsou gynekologické ordinace přeplněné.Záněty vznikají proto,že žena není schopna s mužem komunikovat o svých pocitech.Výtoky vznikají tam,kde děloha či pochva pláče z toho,že je nebo byla zneužívána.Cysty jsou zhmotnělá nenávist k mužům,neodpuštění.Často je možné tyto problémy řešit před tím,než dojde k odebrání orgánů.Mnoho žen trpí nemocí,která může končit operací,místo aby např. ukončily nefukční vztah,který je poškozuje.A úplně nejčastější je,že se bojí s mužem mluvit.Říkají si:"on by to nepochopil,když budu odmítat sex ztratím ho,kvůli mě děti přijdou o otce..."Ženy nebojte se komunikovat,třeba zjistíte,že jste se bály zbytečně a partner sám chtěl problém s vámi řešit.Nebo si komunikací uvědomíte,že pro muže nic neznamenáte a sex není pro něj vyjádřením lásky.Mějte úctu k sobě a svému tělu,které tady na zemi používáte jako dar od boha.

Změna myšlení-jen já mohu rozhodnout,kdo a jak naplní můj pohár láskou.Jen já mám právo rozhodovat o svém těle,které je krásné a posvátné a zaslouží si to nejlepší.

Makrobiotika

20. září 2010 v 9:26 Léčebné stravovací systémy
Makrobiotika je úžasný lék pro všechny civilizační choroby jako je alergie,ekzém,astma,deprese...Z vlastní zkušenostni vím,jak velmi pomáhá při obyčejném zahlenění,když ze stravy vyloučíme mléko, cukr a bílou mouku.Úplně nejlepší je jíst pár dní jen rýži a zeleninu a metabolismus si odpočine a vyčistí se.Makrobiotika je založená na dvou opačných energiích jin a jang,které je potřeba udržovat v rovnováze.Záleží také na tom,jak je člověk od přírody stavěný,kdy většinou hubeným lidem čerstvé domácí mléko nevadí,lidé kypří se sklony k otokům by se mu měli vyhybat.Stejné je to s citlivostí na cukr,kdy nepovažuji cukr za jed,jak píše tvrdá makrobiotika,ale skutečně lidem,kteří mají psychické či kožní problémy velmi škodí,neboť podporuje v těle růst bakterií a plísní.Konzumace masa zase způsobuje pomalé trávení,při kterém vzniká hnilobný proces.Tělo škodlivé látky obaluje tukem a hlenem a pak jsme chodící popelnice.Obecně se při zdravém stravování preferují celé obilniny,ovoce a zelenina.To je myslím ten zdravý základ pro každého člověka.Ostatní potraviny by měly být jen doplňkem.Makrobiotika ještě rozděluje tyto potraviny z hlediska energie,kdy nedoporučuje rajčata, a tropické ovoce,marketové pečivo,kombinaci potravin s cukrem,umělé a kořeněné potraviny a velké množství kamenné soli.Když jsem se stýkala s makrobiotiky musím říci,že byli obdivuhodně štíhlí.Nebyli ovšem vitální,zdáli se mi tak zklidnění a vyrovnaní,že chodili jako tělo bez duše.Opět doporučuji individuální posouzení svých pocitů,sledujte jak se cítíte po jakém jídle,také jaké množství snesete,neboť každá potravina má skutečně různou hodnotu i energii.Také se mi líbí myšlenka jíst jen 3x denně,kdy jídlo má čas na zpracování,nezastávám názor,že jíst se má vícekráte denně,neboť to svádí k neustálému ujídání,jídlo potom v útrobách hnije,což se děje hlavně v noci,kdy organismus odpočívá.Skriktní makrobiotiku,kdy se živíte jen pšenicí a tmavou rýží doporučuji třeba při léčbě rakoviny.Stejně tak může pomoci stravování se jen plody lesa.Tedy varuji před fanatismem ve stravování,pokud nejste vážně nemocní.Používejte makrobitiku jako lék a zachovejte si radost z jídla.


O mé duchovní cestě

16. září 2010 v 12:28 O mé životní pouti

Dětství i mládí jsem prožila v náboženské organizaci,kterou nechci jmenovat.Byla za dob socialismu zakázaná a pronásledovaná.Cítila jsem už jako dítě,že něco není v pořádku.Žila jsem v atmosféře strachu a manipulace.Taková výchova mě samozřejmě negativně ovlivnila a dlouhá léta jsem se cítila jako naprogramovaná loutka bez své vůle se strachem projevit se,dovolit si radost,žít naplno.Vdala jsem se v osmnácti,abych z domova utekla.Rodiče mě zavrhli a přestali se se mnou stýkat.To trvá dodnes.Nedokázala jsem žít mezi normálními lidmi,ani se vrátit mezi "své".Žila jsem smutný život v izolaci a zoufalství.Manžel si přirozeně žil svůj život,byly tam nevěry,agresivita,gemblerství.Po pěti letech jsem zůstala se 2 dětmi sama.Po rozvodu jsem začla útočiště hledat v kostele a v dlouhých procházkách přírodou.Začla jsem sbírat bylinky a číst první duchovní knížky.Již jsem nedokázala zaplout naplno do nějaké církve,ale morální zásady byly pro mě pořád velmi důležité.Pořád jsem hledala novou rodinu, pravdu,smysl života.V Domově katolické charity,kde jsem pracovala, jsem potkala mladíka,který byl také zcela bez rodiny jako já.Vznikla láska jako z románu,kdy jsme žili jen pro sebe a měli spoustu snů.Žili jsme spolu na katolické faře v Jizerkách a společná víra nás zpočátku velmi spojovala.Manžel byl ale velmi mladý a zodpovědnost za rodinu neunesl,chtěl mě stále jako vitální zářící milenku,která se bude pořád jen smát a ve všem ho vést.Moc jsem ho milovala,stále jsme se k sobě vraceli,ale mě stále více ubývala síla,až jsem téměř zemřela.Moje druhé manželství trvalo také 5 let.Tentokrát jsme chodili do kostela společně,ale manželova víra byla nestálá.Dlouho jsem nefunkční manželství držela,ale stejně jako první manžel i tento od nás odešel.Znovu jsem prožívala bolestné nevěry manžela a domácí násilí.Nyní vychovávám sama 5 dětí,bez pomoci tatínků i příbuzných.Touha po rodině ve mě zůstala,ale již vím,že pokud se člověk nenaučí milovat sám sebe,nemůže být nikdy šťastný.Samozřejmě jsem si dříve pokládala množství otázek,proč se mi to všechno stalo a nacházela jsem pomalu odpovědi.Zjistila jsem,že to, co se děje, má příčiny,že v mnohém kopírujeme rodiče,že něco máme předurčeno karmou a mnoho si tvoříme sami svými myšlenkami.Tedy není nic jednoznačné a je potřeba se na každého člověka dívat individuelně.Víra mi vždy pomohla najít sílu zvednout se a být oporou dětem v těžkých chvílích.Při své cestě jinými církvemi jsem nalezla několik vzácných duší plných Kristovy lásky.Setkala jsem se ale také se stejnou manipulací jako v dětství.Pochopila jsem,že každý máme svou cestu.Že není jediná svatá církev.A že všichni lidé mají v sobě boží světýlko a své průvodce,ať se chovají jakkoli a tak se na ně snažím dívat.Před třemi lety jsem vážně onemocněla.Při srdečních záchvatech mi bylo andělem Natanielem zjeveno,že budu pomáhat lidem.Nemohla jsem uvěřit,že v takové situaci můžu ještě pomáhat.Založila jsem blog Klášterní zahrada,začla psát o sobě a založila poradnu.Dnes už nevyčítám nikomu bolest,kterou mi způsobil.Všechno jsem přijala a emocionálně se uzdravila.Některé bolesti čistíme celý život,ale to neznamená,že musíme ztrácet radost z nových událostí.Nyní rodičům vděčím za to,že mě vychovali jako člověka s vysokou morálkou.Splnili svůj úkol,vše jsem měla prožít,abych mohla jít dál na své cestě.Cítím,že mám tolik životních zkušeností proto,abych tu byla pro nešťastné a tápající a hlavně pro ženy,neboť v oblasti ženství jsem toho uzdravila nejvíce.Cítím obrovskou lásku vesmíru k nám lidem,vše má svůj důvod a vždy se můžete vrátit na správnou cestu.

Já před deseti lety,v období mezi dvěma mými manžely jako ještě stále hledající křesťanka:-)

Léčitelé z Jizerských hor

8. září 2010 v 12:45 Moje rodné Jizerky
Páter Starý z Kristiánova

Každý milovník Jizerských hor zná odlehlou osadu Kristiánov,které se dříve říkalo skleněné srdce hor.To proto,že tam bývala sklářská huť.Ta za dobrých časů uživila mnoho rodin.A tak uprostřed lesů vzkvétala i tamní škola.Na maličkém hřbitůvku,kde jsou pochovaní dělníci i majitelé hutě leží i tamní farář František Starý.Žil tu na konci 18.století.Ten proslul jako úspěšný léčitel pomocí modliteb,mastí a čajů z bylin.Bylinky pěstoval na své čarovné zahrádce a léčil zdarma vždy po mši každou neděli.
Poslední zachovaný dům z Kristiánova a lesní hřbitov.

Josef Pattermann z Tesařova u Příchovic

Postava copatého Josefa byla velmi známá po tom,co si nechal narůst dlouhé fousy a vlasy,které nosil svázané do copu.Žil v 19.století v době sklářského vzestupu a také jako sklář v mládí pracoval.Byl jednooký a nosil ženské šaty.Kvůli tomuto oděvu mu zakázali chodit mezi lidi i do kostela.Toto vzevření měl až po mariánském zjevení,poté žil podivínsky ve svém domě nedaleko rozhledny Štěpánky.Sbíral byliny a léčil lidi s pomocí Panny Marie.Po tom,co mu dům vyhořel, živil se z milodarů a žil jako poustevník.
Rozhledna Štěpánka a kraj Jizerských hor,kudy procházel copatý Josef,jehož hrob naleznete na hřbitově v Horním Polubném.

Můj oblíbený pramen

4. září 2010 v 7:43 Voda jako lék

Když jsem v Jizerských horách vážně onemocněla, doporučil mi jeden léčitel, abych pila vodu z hor. Jak snadné, bydlela na horách u lesa. Vnímám, že bůh mě moc miloval, neboť k nezbytné zkoušce mi daroval řešení. Tak jsem si nechávala donášet vodičku ze studánek i z horských potůčků, protože všude nad domem nám tekla pitná voda. Když jsem pak mohla chodit, doplazila jsem se k nim sama. Pila jsem a poslouchala vodičku jak zpívá. Když bylo moje tělo silné a ještě potřebovaly uzdravit emoční rány, chodila jsem přes údolíčko do léčivé přírodní kaple. Bylo to vskutku božské místo s žulovými obelisky, ve kterých byly otláře s vyobrazením Marie. Nádherné místo pro uctívání bohyně matky uprostřed lesů. Byla jsem tam mnohokráte a od té doby jsem se stala zdravě závislou na pití zdravé vody. Když jsem z hor odešli do Českého Středohoří, vodička už byla pitná jen zřídka. Objevila jsem ale nádherné místo s více prameny, které jsem navštěvovala, ačkoli bylo od nás poměrmě vzdálené. Moc děkuji, že jsem k němu byla zavedena a poté jsem ho mockrát navštívila. Jedná se o prameny u Zákup. Je to údolíčko Zlatého potoka, který je skutečně zlatý, neboť železité sloučeniny jej barví na oranžovo. Chci vám toto překrásné místo, které bývalo poutním, doporučit, neboť má velkou sílu. I tyhle prameny jsem používala k léčení ve chvíli velké únavy a energie z nitra Země velmi pomáhala.

Setkávání s přáteli v roce 2010 a janovská přírodní kaple

2. září 2010 v 17:35 Fotografie z mého života
Duchovní setkání v českém ráji.
Meditační setkávání u nás doma na faře v Jizerkách-přírodní kaple,kde jsem strávila množství hodin.
Oslava keltského 1.máje u nás na zahradě.
Léčivá studánka v Janově.
Májová oslava Beltine-tanec v trávě a u ohně a návštěva zázračné studánky v přírodní kapli Panny Marie v Janově nad Nisou.

Hloh

2. září 2010 v 17:32 Keltské posvátné stromy
Když se ve starověku začala obdělávat půda,tvořili trnité keře přirozenou ochranu polí a luk.Zvěř z lesa ani lesní duchové neměli přístup do světa lidí.Čím více dobytek z druhé strany okusoval větvičky,tím byly houštiny hustší.Trny měly význam nejen praktický,ale i symbolický.Na trnech zůstávaly viset nemoci,pokud jimi nemocný člověk či zvíře prolézal.Také zlí duchové zůstávali viset na trnech a nemohli dál do obdělané posvátným ohněm očištěné země.Člověk s přírodou spjatý a dobrý se ovšem ani lesních bytostí bát nemusel.Pověry o klekánici či polednici vznikly právě z těchto bájí o přírodních bytostech,před kterými měli lidé mnohem více úcty,ale nebyly tolik posedlí strachem jako v dobách křesťanských.
Ve středověku se větvičkami hlohu zaháněli upíři a mrtvá těla vampírů se probodávala kůly z hlohového dřeva.V několika jazycích slovo hloh znamená klidný spánek.Původní verze Šípkové Růženky není o šípku, ale hloží.Šípková Růženka symbolizovala velkou spící Bohyni Nannu,která spala za velkou ohradou a trnitým hložím.Byla to svůdná královna dobrých čarodějnic.Mladý sluneční bůh Belen ji políbil a pojal za manželku.Toť keltská legenda.Toto mysterium spánku a  milostné bouře se odehrává v životě člověka i koloběhu roku v přírodě.Když je hloh obsypán krásnými bílými květy,Bohyně se probudí.O Valpružině noci se rozkvetlé větvičky strkaly za veřeje,aby se odehnaly čarodějnice.Bílá a červená barva květů a bobulí jsou barvy ženské bohyně-mléko a krev.Všechny trnité keře jsou jí zasvěceny.Dnes je hloh známý jako bylina na srdeční onemocnění,ovšem ve starověku takové nemoci neznali,a tak byl hloh spíše rostlinou spirituální a měl zcela jiné užití.
n