Říjen 2010

Pro moje duchovní dvojčátko Vítka

29. října 2010 v 15:38 Úvahy a básničky
V roce 2010 za námi jezdil kamarád Vitek,který byl mým opravdovým bratrem.Mnohokrát mi pomohl a nezapomenu na překrásné dlouhé hovory na cestách Jizerkami.


Souznění a uzdravení blízkých duší

Jsi klidná vodní hladina,co odraz tváře zrodila.
Rusalka krásná na břehu,svou hlavu sklání v údivu.
Pravdy,co leká, nebojí se,však pravda,trochu zastydí se.
Vidí tvář křehkého dítěte na lístcích bílého poupěte.
Vstupuje statečně do vody,na vlnách nejsladší svobody.
Vlnky se houpají,hladina čeří se.
Zvednul se vítr,rusalka mění se.
Podobná andělu,pohlíží ke břehu.
Vodičko,uzdrav mě,objímej zlehýnka.
Pohlaď mi vlásky,tak jako maminka.
Pod vodou ohníčky,tajené dušičky.
A na dně jezera,vatra k boji určená.
Rusalka zářivá,plameny nevnímá.
Objímá pancíře,na hrudi rytíře.
Hladina zklidněná,zázrak svůj objímá.
Růžička červená,změny si užívá.
Bratříčku v brnění,všechno se zahojí.

Tajemství léčivých rostlin

8. října 2010 v 10:25 Keltské léčitelství
Keltové vnímali rostlinu jako bytost,která má svého ducha podobně jako člověk.Neměli laboratoře na to,aby zjistili přesné složení těla rostlin nebo aby se snažili získat jen jednu izolovanou látku.Při léčení rostlinami a stromy se řídili intuicí.Zkušenostmi zjišťovali,jakou energii má ta a ta daná květina či strom a jakou nemoc uzdravuje.Věděli,že když nemocný neuvěří v léčivou moc byliny,nic mu nepomůže,ač má ty nejlepší vlastnosti.Dnes se vracíme ke stejnému vnímání léčivých rostlin,kdy vnímáme jejich magii.Není to jen čaj,je to vzácný letkvar.Rostliny pomáhají vyrovnávat nestabilní energie v těle podporují očistu těla.Pokud bylinky neužíváte s vírou v uzdravení,ani s nimi nezačínejte.Uzdravování souvisí se změnou náhledu na svět,tzn.i na svět rostlin.Na duchy bylin,které prosíme,aby uzdravili naše tělo i duši.Aby skrze rostlinu promluvili.Léty se u mě vyvinula posvátná úcta k přírodě a jejím darům.Dávám si pozor,abych všechny zbytky jídla z naší domácnosti vrátila Matce Zemi,i všechny produkty zvířátek a zahrádky,abych nejen brala,ale i dávala,abych ji chránila a ctila na každém kroku.Neboť její obdarovávání po každý rok není vůbec samozřejmé.Na procházkách netrhám zbytečně lístečky,jak jsem to dělala dříve jen tak pro zábavu.Pokud seberu houbu,kterou pak nechci,neodhodím jí,ale vrátím jí úhledně na místo.I kamínky mají své místo v lese jako i staré pařezy-domečky víl.Zbytečně neničte to,co vám nepatří,jsme v lese na návštěvě.Dobrý člověk se nemusí v přírodě ničeho bát,je vítaný a ještě si domů může odnést spoustu dárečků-moudrostí,jídla,topiva i léků-pokud to umí takto vnímat,je to velké rozšíření obzoru člověka.

O mém uzdravení

6. října 2010 v 9:08
Vyrostla jsem v rodině,kde jsem nemohla projevovat své názory a vše bylo podřízeno fanatické ideologii.Byla jsem velmi nemocné dítě se spoustou psychomatických onemocnění.Měla jsem těžkou skoliozu,ekzém,alergie,slabá játra,gynekologické potíže.Moji smutnou stagnující duši,která se tolik chtěla rozletět lékaři léčili spoustou chemie.Kortikoidy zatížily hormonální systém.Trpěla jsem nadváhou a více chodila po doktorech než do školy.Ošklivé brýlaté kačátko se začalo měnit v labuť ve chvíli,kdy jsem v 18-ti odešla z domova a začla si žít svůj život,i když jsem v tu chvíli absolutně nechápala,proč se mi to všechno děje.Začátkem sexuálního života se vyléčila moje pylová alergie.Vdala jsem se do rodiny ateistické,která nechápala moje duchovní potřeby a vysmívala se mi.Ačkoli rodina mého manžela byla skeptická k alternativám,začla jsem se zajímat o léčivé rostliny a zdravou výživu.Pochopila jsem,že vládu nad svým zdravím třímám já a ne lékaři.Začla jsem si všímat,jak moje tělo reaguje na různé situace či potraviny a zkoušela různé změny v jídelníčku i chování.Těžký ekzém jsem vyléčila vyloučením sýrů a uzenin z jídelníčku.Neustálé zahlenění a chronickou rýmu,která tekla jak z kohoutku vyloučením mléka.Viry jsem přestala přitahovat tak,že jsem se naučila bránit svému okolí a říkat své názory.A tak skončilo období,kdy jsem šla z chřipky do angíny jako na běžícím pásu.Skoliozu jsem napravila narovnáním ducha.Přestala jsem se kroutit před druhými v touze zalíbit se a stojím hrdě jako voják s hlavou vztyčenou.Důležité také bylo přestat se zlobit na své rodiče,protože můj hněv ovlivňoval činnost jater.Tak se moje tělo dokázalo lépe vyrovnat s jedy z potravin a ovzduší. Těžké záněty močového měchýře jsem odstranila odpuštěním rodičům.Přijala jsem situaci,která nastala a přestřihla pupeční šňůru.Přestala jsem nosit brýle,protože jsem chtěla vidět svět takový jaký je.Gynekologické potíže jsem odtranila odpuštěním otci,který se nechoval dobře k matce.Potom jsem přitahovala do života stejné charaktery,abych toto úplně vyčistila.Dnes už nepřitahuju muže násilnické a psychicky týrající.Všechno to byl velmi pomalý bolestný proces,který trval deset let.Ve třiceti letech jsem se stala skutečně krásnou sebejistou ženou,pracovala jsem jako pečovatelka a měla jsem dojem,že jsem vyhrála svůj boj s minulostí.Cítila jsem tolik síly,že jsem se vdala za mladíka,který měl mnoho problémů.V době,kdy jsem se cítila naprosto zdravá a vitální jsem dostala boreliosu od klíštěte.Ta mi byla potvrzena až po porodu 4. dítěte,kdy jsem zcela zkolabovala a několik měsíců jsem ležela se silnou tachykardií a třesem z každého pohybu.Bylo to v době,kdy jsem velmi pomáhala svému mladšímu manželovi v jeho roli otce a to bylo pro mě naprosto vyčerpávající.Místo,abych se radovala ze svého života,žila jsem skrze něj a chtěla ho spasit.Přibrala jsem 20 kilo,sotva jsem chodila a cítila se blízko smrti.Potom jsem neplánovaně otěhotněla popáté.Věděla jsem,že moje děťátko mi nese nádherné poselství a ani jsem nepomyslela na potrat.Narodilo se mi neuvěřitelně andělsky krásné dítě a porod trval jen hodinu. Svého manžela jsem velmi milovala a poslední síly jsem věnovala nápravě manželství.Přišly obrovské zkoušky,ve kterých manžel neobstál a nechal mě v těžkém zdravotním stavu a bídě napospas úřadům,které mi chtěli vzít děti.Rozhodla jsem se vyhrát.S 15letým synem jsme zvládli strašlivé období plné strachu a bolesti.Dnes vím,že být šťastná neznamená vydat všechnu svou energii druhým a očekávat,že se mi to vrátí.Jsme tu,abychom se učili být šťastní sami za sebe.V době,kdy jsem ležela na lůžku jsem prožívala zvláštní stavy podobné klinické smrti.Od té doby více než kdy jindy věřím na andělské pomocníky.Vím,že jsem ve svém životě tolik trpěla, abych pochopila každé lidské utrpení a dokázala poradit.Pochopila jsem všechno své trápení a dokázala odpustit.Nedávno jsem objevila metodu,která je myslím nejúčinější na cestě k uzdravení.Je to uzdravování pomocí pozitivních myšlenek.Sledování toho,co se děje v naší mysli a vědomé přetváření negativních vzorců chování.Byl to pro mě opravdový průlom,kdy jsem předtím získala mnoho informací o bylinách a zdravé výživě,ale věděla jsem,že psychika je nad tím vším.Začala jsem si opakovat pozitivní věty,které označují mé touhy a sny.Ne prošením o ně,ale tak,že svou budoucnost si tvořím sama.Vizualizuju si všechno,co pro mě znamená být šťastná a ono to ke mě přichází.Dnes vím,že si zasloužím cokoli.Je třeba požádat,věřit a udržet si to.Obrovským zdrojem energie je mi také příroda,stále se učím znát tajemství léčivých stromů a bylin a vstřebávám moudrost lesních bytostí.V době,kdy jsem zůstala sama s dětmi,oni mi dodávaly spoustu síly,abych všechno zvládla.Od té doby jsou stále se mnou jako moji ochránci.Denně si udělám chvilku,abych se uklidnila a naslouchala svým průvodcům.Na své cestě jsem potkávala mnoho lidských andělů,kteří mi ukazovali cestu.Přijala jsem i fakt,že přicházeli jen na chvíli a nezůstali jsme spolu napořád.Stále se učím,prožívám emoce jako vy,ale již chápu past,ve které jsem byla.Jsem člověk,mohu sejít z cesty,ale jsem rozhodnuta zůstat věrná tomu,co jsem se naučila.Vše má své řešení a nikdy není pozdě změnit svůj život k lepšímu.

Já ve 30 letech před druhou svatbou,kdy jsem pracovala s ležícími seniory

Dávám návody na uzdravení:-)

5. října 2010 v 9:16 O mé životní pouti
Lidé,kteří se uchýlí k alternativní léčbě očekávají mnohdy zázrak bez vlastního přičinění.Může k němu i dojít,ale uzdravení většinou potom není trvalé.Odpovědnost za své zdraví totiž neseme jen my,ne náš lékař ne náš léčitel.Bez spolupráce naší víry a odvahy k vyléčení nedojde.Samozřejmě věřím tomu,že v akutních případech je možné odstranit vložením rukou zhoubný nádor nebo postavit na nohy člověka.Mám zkušenost s jedním léčitelem,po jehož působení jsem se týden cítila naprosto báječně.Po týdnu potíže udeřily v plné síle.Přemýšlela jsem o tom,co se stalo špatně.Předně-nešla jsem za ním s prosbou o vyléčení,on se mě nezeptal,zda vyléčit chci a neměla jsem k němu důvěru.Tímto článkem nechci říci,že činnost léčitelů je zbytečná,ale řekla bych spíše sporná.Je dobré mít k takovému člověku absolutní důvěru a znát ho delší čas.Když se nad tímto zamyslíte,ke komu máte důvěru a dobře ho znáte?Jste to vy sami nebo to můžete být vy sami.Dle mého názoru nejlepší cesta k léčbě je získání návodu na uzdravení od člověka,kterému tato metoda pomohla a aplikování v denním životě.Nejde jen o uzdravení,ale i o jeho udržení.Jako nejdůležitější se mi jeví změna myšlení a k tomu podpůrné očistné bylinné kůry,změna stravování, či jiné alternativní léčení.Cest k vyléčení je mnoho.Vždy jsem svým čtenářům říkala,nevěřte mi slepě,vše si v životě vyzkoušejte.Pozorujte pečlivě všechny své pocity.To,že při spuštění uzdravování vám může být ještě hůře je přirozené.Je to prudká očista těla i duše.Poslouchejte řeč svého těla,které opakovaně upozorňuje na věci,které je třeba změnit.Ano i já mohu být "léčitel" ve smyslu,že mohu uzdravovat.Uzdravující energii mých duchovních průvodců používám vyjímečně nebo na začátku na otevření člověka uzdravujícím procesům po tom,co on o to požádá a jen jednou.Je možné,že samotná víra v tuto energii může člověka uzdravit,stále vám ovšem budu zdůrazňovat význam vaší spolupráce.

Změnou myšlení ke zdraví a hojnosti

4. října 2010 v 19:06 Duchovní příčiny nemocí a nedostatku
Je dobré něco chtít,je dobré mít cíl.Ovšem často bývá cílem vlastnit...partnera,dům,auto,práci."Mít"  nebo "chtít" pro mnohé lidi znamená křečovitě držet nebo křečovitě toužit.Obojí nás přivádí do stresu.Když usilovnou prací nabydeme majetku,či získáme lásku,nemusí to znamenat štěstí,neboť strach,že o to přijdeme nám brání se radovat.Skutečné štěstí můžeme pocítit jen ve chvíli,kdy věci "používáme",kdy se od milých osob "učíme".Potom slovo hojnost nemusí znamenat být bohatý,ale používat ke své radosti mnoho příjemných věcí a stýkat se s milými lidmi.Pokud se naučíme odbourat myšlenku strachu už ve chvíli,kdy ještě nemáme majetek nebo partnera,bude i cesta k nim mnohem snažší.Partnerství je škola,rodičovství je škola,stejně jako celý život.Nejsme tu na dovolené:-)Můžeme se radostně učit,sdílet,tvořit a můžeme bojovat,přetvářet druhého,jít proti všemu,co nám život nabízí a neustále si stěžovat.Z vlastní zkušenosti vím,že plynout životem beze strachu je velmi těžké.Je těžké jednak udělat první krok ke změně i přijmout odpovědnost za svou minulost,která doznívá,ačkoli se velmi snažíme žít jinak.Potom je třeba stanovovat si jen malé cíle a radovat se z prvních úspěchů.Nemoc bývá právě důsledkem něčeho,co jsme nezvládali my nebo naši rodiče a co můžeme dál přenést na naše potomky.Ten koloběh stejného myšlení plodící nemoc nebo jiné nesnáze můžeme právě my zastavit.Často slýchám-nechci být jako máma,můj táta se vůbec neměl ženit,to má po dědovi,on už se nezmění...Odpusťme svým rodičům,přestaňme je řešit a vezměme svůj život do rukou.Ano,dědíme myšlenkové vzorce svých rodičů,ale to neznamená,že je nemůžeme změnit.Prvním krokem bývá uvědomění si skutečnosti a její přijetí.Druhým krokem je náprava.Ne odsouzení okolního světa ani sám sebe,ale přijetí.A když ho nebo sebe přijmeme,můžeme začít plout.Vyzařováním pozitivních myšlenek ,jakože už ty věci máme bez neustálého chtění a rozčarování můžeme zlepšit svoje zdraví i svět v naší blízkosti.Přejte si pro sebe jen to nejlepší,ač se v minulosti dělo cokoliv.Každá myšlenka s nábojem měnit svět k lepšímu vám přinese požehnání.

Keltský kalendář-kolo roku

2. října 2010 v 11:06 Keltské léčitelství
Keltský kalendář označovaný jako Kolo roku není založen na žádných cifrách,ale je stvořen z intenzivního vnímání vznikající a zanikající zelené přírody ve čtyřech ročních obdobích.Růstem,květem,zráním a zánikem rostlin,postavení měsíce a slunce,energetického zemského vyzařování.Je to oblast tolik důležitá pro náš život a tolik opomíjená.Přírodou určená časová období tvoří pole působnosti párových božstev,která putují krajinou.S tímto kolem se setkáváme v denním putování slunce,kdy projde čtyřmi obdobími,v putování měsíce,který též projde čtyřmi podobami.Také v lidském životě jsou čtyři období existence.Děťátko odejde z temnoty mateřského lůna a narodí se v době slunovratu jako sluneční dítě,vstoupí do světla,které vrcholí obdobím mládí na jaře,vrcholným létem je zralost středního věku a podzimem života je stáří.Kolo souvisí i se světovými stranami,kdy jaro je přiřazeno růžovému východu,léto žlutému jihu,podzim rudému západu a zima modrému severu.Kolo souvisí i s vnímáním smrti,kdy nic nekončí,kolo nemá začátek ani konec.Proto se Keltští muži statečně vrhali proti nepřátelům,neboť věřili,že smrt je jen jiný stav bytí v jiném světě.Věděli,že se vrátí mezi své milované nebo že splatí své dluhy a nic mu neuteče.Roční období vnímali Keltové skrze sluneční působemí na 4 elementy země,vody,ohně a vzduchu.V zimním období byla země ledová tvrdá,na jaře slunce změnilo led ve vodu a dovolilo vzejít rostlinám i duším schovaných v podsvětí.Ve vrcholném létě se svit slunce podobal ohni,který na podzim uhasl a změnil se v popel-nic-vzduch,který se vrátil zemi.V dnešní době v sobě lidé začínají cítit touhu po těchto dávných sepětích s přírodou a chtějí,aby se znovu staly součástí jejich života. Nejsme vyčleněni z koloběhu,který ovlivňuje celou Zemi.Mám radost z toho,že se stále více lidí spojuje v tomto vnímání a dokáží uctívat samotnou podstatu bytí člověka v přírodě.


Symbol kola roku z mědi,který nosím na krku:-)
b

Lípa

1. října 2010 v 12:25 Keltské posvátné stromy
Bytost stromu lípy je přátelsky nakloněná lidem.Pokud roste v blízkosti lidských příbytků,bývá krásná mohutná,v lese se jí nedaří.Od pradávna se vysazovala na návsích a byla centrem kulturního života.Řadila se vedle dubu k magickým stromům kultovním,a proto ji i dnes můžeme nalést u božích muk mezi poli.Jak známo kříže a boží muka byly stavěny na místě dřívějšího "pohanského" uctívání,kde vyvěrala z nitra Země mocná energie.Naši předkové ji uměli vycítit a křesťanstí představitelé ji kříži zamykali na klíč,aby tak vymýtili uctívání přírodních božstev.Dříve se pod lípou konali vesnické rady a soudy.Má ženskou energii míru a ochrany pospolitosti jako dub má mužskou energii práva a souboje.Obecně je symbolem spočinutí,domova,ticha.Keltové věřili,že velká Bohyně Matka se zjevuje v mnoha přírodních podobách a u lípy to byla Matka přívětivá,chápavá,dobrá.Její měkké lýko se používalo k mnoha účelům,dokonce existuje pověst,kdy se Keltové do výrobků z lýčí halili.LIsty podobné srdci mají zvláštní půvab symbolizující milostnou lásku.Snad proto se pod ní milenci cítí tak dobře.V době květu,který je krátký oproti jiným stromům má lípa zvláštní magickou moc.Její medové mateřství sytí množství včel i okolních poutníků.Již ve starověku trhali lidé voňavý květ spolu s bezem,aby je objala teplá náruč,ze které se potom až zapotí a byli tímto objetím vyléčeni.Není proto divu,že mnoho soch zpodobujících Pannu Marii -matku Kristovu bylo vytesáno z lipového dřeva.
n