Duben 2011

Otče,otče,proč jsi mě opustil?

28. dubna 2011 v 17:05 Úvahy a básničky
Královna ležící v prachu cest


Znavená uléhám do vlhké trávy
špinavá od krve bitevní vřavy
zmatená ze slibů plodících zklamání
po nočních modlitbách nastává svítání.

Nepřátel nemám,však přátel pomálu
dévové stromoví kynou mi k pozdravu.
Klenbu chrámovou tvoří nám listoví
slunce jím prosvítá a dává naději.

O uzdravování mé ženskosti

13. dubna 2011 v 13:29 O mé životní pouti
V období dvou let,kdy jsem zůstala sama s pěti dětmi jsem si často kladla otázku,jak své děti uživím a jak jim najdu novou rodinu.Zájem o děti ze stran příbuzných byl mizivý,a tak jsem na výchovu byla úplně sama.Mezi přáteli jsem se prezentovala jako silná žena,která všechno zvládá.Založila jsem forum,ve svém bytě jsem pořádala setkávání žen a pomáhala jsem svými radami mnoha lidem na internetu.Po roce maximálního rozdávání jsem se zcela duševně vyčerpala.Uvědomila jsem si,že vůbec nemám vyhráno,ale vracím se do starých vzorců chování.Ten čas byl pro mě velkou životní školou.Všichni mě obdivovali,ale jen já věděla,jak toužím opřít se o muže.Ze své "slávy" jsem nemohla dlouho žít.Muži,kteří se ke mě v tom období přibližovali,mi zrcadlili to,co jsem uvnitř zřetelně cítila.Buď to byli muži slabí,kteří ke mě vzhlíželi a jakoby se báli mé síly nebo muži zranění,kteří se báli vztahu a agresivně reagovali.Můj strach ukázat se být slabá a toužící po lásce mi nedovolil být šťastná.Uvědomila jsem si,že nejdůležitější je u mě nalézt rovnováhu.Vyrovnat dávání a přijímání.A být k sobě i druhým pravdivá.Potom budu i v souladu s bohem.Pokud vychovávám sama pět dětí,nemohu se rozdávat jiným lidem.Vše má svůj čas a můj čas rozdávat své dary skrze jiné ještě nenadešel.Největší usměrňující bolest jsem prožila v době,kdy jsem byla připravená odejít sama do pronajaté chalupy a tam hospodařit a podnikat.Vše bylo rozplánované zařízené.Byla jsem na sebe hrdá,jak dobře jsem se o své děti postarala.Majitel se rozhodl mě nakonec odmítnout,protože nemám muže.Dnes vím,že to pro mě bylo boží milostí.Vůbec bych to tam sama nezvládla.Pokud chci,aby se ke mě přiblížil správný muž,musím ho nechat,aby mi pomohl.A stejně je to s ostatní pomocí,dokud si o ni neřekneme prostě nepřijde.Přichází totiž jen souběžně s pokorou a odevzdaností.Děkuji za bolestnou životní lekci,která mě učí být opravdovou ženou.

Muž je připraven dát svou sílu ženě až poté,co ona je připravená dát mu svou lásku.


Já s dětmi o vánocích 2010