Listopad 2011

Já podzim 2011

25. listopadu 2011 v 9:35 Fotografie z mého života

Křehká krása podzimu

11. listopadu 2011 v 15:34 Moje přírodní věnce

Já divoženka

9. listopadu 2011 v 14:44 Fotografie z mého života

Černý bez

7. listopadu 2011 v 16:12 Keltské posvátné stromy
Keř či strom černého bezu roste hlavně u lidských obydlí jakoby je vyhledával.Dříve lidé jeho kouzelnou moc znali,u nového stavení nesměl chybět a u starého se uctivě nechával růst.Říká se,že pod keřem je vchod do podsvětí,kudy chodí na svět skřítkové a duchové předků.Keři se říkalo"strom černé Bohyně",což není nikdo jiný nežli vládkyně zimní temnoty keltská bohyně Morrigan,která dnes přežívá v černé křesťanské Madoně.V zimním čase se uchyluje Bohyně přírody do podsvětí,aby chránila všechna semena,duše zemřelých zvířat a lidí.Na jaře vychází ze země jako světelná panna Brigid,třese stromy,aby proudila míza a dává semenům vláhu.Keř bezu také střídá barvu bílou a černou,a tak tyto přeměny Bohyně symbolizuje.Celý keř se používal k mnoha slavnostním,magickým i léčebným účelům a jeho zvláštní vůně byla považována za vůni podsvětí.Kříže z prutů se nosili před pohřebním anebo křesťanským průvodem na Květnou neděli.Prostí lidé byli s bezem velmi spjati.Věřili,že skrze strom přichází jejich potomci i domácí hospodáříčkové.Velcí sedláci často před bezem smekli i poklekli.Pod keř se stavěla miska s mlékem,medem,či pivem.Pokud onemocnělo dítě,lila se pod keř voda z jeho koupele nebo se jako oběť dávala keři panenka.Pokud keř kvetl 2x do roka,považovalo se to za špatné znamení blízké smrti.Pokud se matka nemohla dočkat potomků,šla poprosit bez,aby dětské duši pomohl překročit práh smrti.Zde také pramení legenda o tom,že čáp nosí děti.Bílý pták přinesl do koruny stromu dětské zárodky a ty pak při doteku vklouzly do matčina klína.Dodnes známým vánočním zvykem je třesení bezu vdavek chtivou dívkou,která říká:"Třesu třesu bez,ozvi se pes,kde můj milý dnes."Podetnout bezúčelně bezový keř se považovalo za šílenství,neboť se věřilo,že na sebe váže veškeré neštěstí z domu.Uříznuté větve potom šířily špatnou energii do okolí.Pokud bylo nutno bez ořezat,bylo potřeba provést obřad a to při úplňku strom obdaroval,poprosit o svolení a ořezat ho až na novoluní.Čaj z bezových květů se pil hlavně na horečnatá onemocnění.Tato bylinka byla velmi ceněna a patřila ke "svatým",podobně jako třeba třezalka.Sušené plody se vařili celou zimu na kaši jako prostředek posilující nervy a imunitu.Z mladých listů a sádla se vařila mast na pohmožděniny a omrzliny.Bezová "duše" se používala jakožto mírně jedovatý lék na prudké pročištění těla.Podle směru škrábání ven byl prostředek použit jako projímadlo nebo na zvracení.Název "bezová duše" skutečně poukazoval na duchovnost bytosti stromu,která oplývala zvláštními schopnostmi a tak vynikala nad ostatní keře.

Zázraky v mém životě 1

5. listopadu 2011 v 11:00

Jsem normální člověk stejně jako vy. Mám tělo, které má svoje potřeby a mám také děti, pro které jsem se vždy snažila zajistit aspoň základní věci k přežití. Mám své bolesti z dětství a dřívějších vztahů. Vždy jsem měla nějaké sny. Zpočátku byly skromné, ale když jsem začala číst knihy o přitažlivosti naší mysli, začala jsem si uvědomovat, že skromná být nemusím. Když jsem začala s touto metodou, doslova mě bolel mozek. Bylo třeba ho celý přeprogramovat. A dělám to dodnes, zbavuji se starých programů mysli. V knihách bylo psáno, že mohu mít úplně všechno. Pokud si něco přejete, myslíte na naplnění a dáte k tomu potřebnou emoci, přání k vám vždy přijde. Ovšem někdy to má háček a ten spočívá v naší připravenost a také akčnosti. Takže pokud chceme třeba svůj vlastní dům, musíme začít sledovat nemovitosti v lokalitě, kde dům chceme získat. Dům nám opravdu může spadnout do klína jako dar. Ovšem my potom musíme mít dostatek peněz k jeho údržbě i schopnost peníze dobře spravovat. Někdy naplněné přání ihned odejde, protože jsme na něj nebyli připraveni. Nemůžeme uvěřit tomu, že se naplnilo a pochybujeme, zda si to zasloužíme. Anebo by nám naplnění přání spíše ublížilo. V souvislosti s tímto tématem jsem udělala několik závažných chyb. Dala jsem zbytečně energii do přání, které bylo nereálné. Až později jsem si uvědomila, že nenaplnění bylo boží ochranou. Časem jsem se naučila odevzdanosti. To znamená chtít pro sebe i své blízké to nejlepší a současně věřit, že Bůh ví, co je pro mě dobré a vše mi sešle v pravý čas. Je třeba učit se velké trpělivosti a postupovat po malých krůčcích, neboť ne každý umí přijmout a spravovat velký dar z nebes. Potom jsem se naučila ještě jednu moudrost. K pocitům radosti stačí drahé věci užívat a ne je přímo vlastnit. Chci vám vyprávět o zázracích, které přicházely a někdy také hned odcházely, ale přesto za ně velmi děkuji, neboť jsem takto mohla poznávat sama sebe.

Přitahování nereálných přání

S přitahováním jsem začala po odchodu mého druhého manžela, kdy jsem zůstala sama s pěti dětmi. To období bylo velkým zlomem, kdy jsem potřebovala začít přemýšlet jinak, abych zachovala své zdraví i rodinu pohromadě. Bydlela jsem v nevyhovujících podmínkách a neměla dostatek peněz na základní věci. Na jizerské faře jsme bydleli pět let. To místo v horách jsme všichni milovali. Obývali jsme čtyři velké místnosti, dvě se daly použít jako hromadná noclehárna. Když za námi přijela návštěva, vždy měli kde přespat. Bydleli jsme u lesa a zároveň u zastávky MHD. Všechno bylo blízko, zahrádka, divoká příroda i civilizace. Nejprve jsem si myslela, že mi přátelé pomohou dům udržovat, ale jezdili si ke mně spíše odpočinout. Vždycky přivezli hromadu jídla, z toho jsme pak společně vařili a ještě nám zbývalo. Jezdily k nám spíše ženy, které pomáhaly s výchovou dětí. Dlouho jsem si myslela, že v domě můžeme zůstat navždy. Jednalo se ale o majetek církve a ta neměla peníze na údržbu domu. Když nám přestala téci voda, zmatkovala jsem a snažila se narychlo odejít. Začala jsem prát u sousedů a kupovat balenou vodu. Situaci bylo nutné rychle řešit, ale trvalo ještě rok, než jsme se odstěhovali. Vysílala jsem různé myšlenky, a tak různě zkoušela všechny možnosti. Tak různě mi pak lidé něco nabídli a pak nabídku zas stáhli. Jedna kamarádka mě povzbuzovala, abych si přitáhla vlastní dům. Ona sama toho dosáhla- získala velmi levně dům na splátky. Měla také nějaké zdravotní problémy, ale na zahrádce pěstovala plodiny formou permakultury a zdálo se, že je velmi šťastná.

Ten dům se mi podařilo přitáhnout do dvou měsíců. Jakoby náhodou přišla nabídka domu na Šumavě. Majitel mi opravdu řekl, že mi dům daruje, protože má sám domy tři a tenhle nepotřebuje. Stará kamenná chalupa stála v odlehlé vesnici v šumavských kopcích. Plánovala jsem tam pěstovat bylinky a živit se poradenstvím. Přes zimu se dům opravoval, já zařizovala vše potřebné a na jaře mi majitel řekl, že mě bez partnera do domu nechce. Myslel si totiž, že tam budu bydlet s oním kamarádem, který měl ovšem kupy dluhů a utíkal před věřiteli. Zrušení darování domu byl pro mě velký šok. Zhroutila jsem se. Zlobila jsem se na něj, na sebe, na všechny, co byli okolo mě a nepomohli. Potom jsem se uklidnila a začala si uvědomovat, že přání bylo absolutně nereálné. Poznala jsem, že vesmír mě chránil před velkým životním karambolem. Zpětně jsem zjistila, že kamarádka, která mi poradila přitáhnout si darování domu, má nyní velké finanční problémy. Byla též bez muže, ale měla jen jedno dítě a babičku na hlídání. Aby si dům udržela, odjížděla přes týden do práce přes celou republiku. V horách bylo plno práce kolem samotného přežití, pořád něco nefungovalo, byla jsem vyčerpaná, a tak jsem si začala přát, aby se chvíli staral někdo o mě.

Vždy jsem si přála poznat Jizerky i z druhé strany. Také jsem si moc přála před odchodem z hor pobýt na nějaké horské chatě. Při svých toulkách krajinou jsem záviděla rekreantům a chtěla jsem vědět, jaké to je být na horách na dovolené. Přes můj blog se ozvala nadšená mladá paní, která mi nabízela bydlení v paneláku. Byla jsem pod tlakem, a tak jsem se jela na byt podívat. Prostory byly velmi malé, ve vyšším patře a prostě jsem cítila, že tohle absolutně nechci. Byt jsem odmítla, ale ta rodina se mi moc líbila a toužila jsem jí být nablízku. To samé si přála i ta mladá paní. Brzy se mi ozvala s tím, že mohu bydlet také u nich v chalupě. Jela jsem se na chaloupku podívat a moc se mi líbila. Byl tam malý apartmánek velmi originálně zařízený a u domu byla obrovská zahrada. Za chaloupkou se zdvihaly strmé severní svahy hor a pod vesnicí byl pěkný čistý rybník, studánka a nekonečné pastviny s božími muky na každém rohu. Nádherné místo pro moje uzdravování…Ačkoli se nájem zdál vysoký a i ti majitelé měli strach, zda budu s tolika dětmi platit, placení nájemného jsem zvládla. Majitelé prožívali první zkušenosti s nájemníky, kdy se vzdávali velkých příjmů od rekreantů.

Strávili jsme tam dva měsíce, kdy jsme byli všichni neustále spolu i s majiteli penzionu. Soužití v domě ve trojici bylo emočně obtížné. S paní domu jsme si byly velmi blízké, ale její muž se odpovědnosti za nás bál a neviděl nás tam rád. Dával mi velmi jasně najevo, že má strach. Nová přítelkyně mi dávala najevo náklonnost a její manžel žárlil. Bál se, že přijde o svůj post partnera, neboť paní mu ukazovala, že by měla ráda za partnerku mě. A tak se mi splnilo přání, ale s ním přišly i nenadálé emoční boje, které jsem neplánovala. Musela jsem utéct před obrovskou láskou té ženy, protože jsem si s ní nevěděla rady a jejich rodinu jsem nijak rozdělovat nechtěla. Nebylo možné v domě zůstávat nadlouho. Byt nebyl uzpůsoben na zimní bydlení s malými dětmi. Celé prostory vytápěla jedna malá kamínka. Pokud bych zůstala přes zimu, musela bych sehnat dřevo na topení a navíc se tam nevešly naše věci. Nábytek zůstal na faře a my jsme tak stále zakopávali o hromadu krabic. Rodiče paní domu tlačili na to, že je z mého pobytu málo peněz. Do apartmánu nakonec přijali hosty k rekreaci a já bydlela v bytě majitelů. Ti odešli na čas na chalupu. Cítila jsem se být na obtíž. Začala jsem toužit po partnerovi, po spočinutí, zapuštění kořenů nastálo. Neustálé pobíhání kolem sociálních dávek bylo též únavné. Věděla jsem, že peníze si potom budu muset tedy opatřit prací. Naplánovala jsem si znovu prodej bylinek a domácí poradenství, tentokrát za pomoci muže. Našla jsem sílu pro nové partnerství a chtěla jsem ho založit na úplně jiných základech nežli předešlá manželství.



Přitahování partnera podle vzoru

V Jizerkách nám velmi pomáhal náš soused. Jednalo se o staršího pána, pracovitého, usedlého. Měli s manželkou na první pohled pěkný vztah. Chodil do práce a doma stále něco kutil. Jeho paní měla pár let do důchodu a byla velmi skromná. Život zasvětila práci, muži a svému milovanému psíkovi. Ten pán byl náš spásný anděl, který mi pomáhal v nejhorších chvílích spravovat kotel, elektřinu, auto a také v zimě odhazoval sníh frézou, abychom se vůbec mohli dostat z domu. Když jsem z fary odcházela, byli jsme už ve stavu, kdy mu děti začaly říkat "táto" a oba jsme velmi bojovali s emocemi. Když mě při loučení poprvé a naposledy objal, myslela jsem, že mě umačká. Začala jsem si přát muže podle tohoto souseda. Za dva měsíce jsem si přitáhla muže fyzicky úplně stejného i s podobným náhledem na svět jako onen soused. Můj nový partner byl pracovně velmi schopný a šikovný muž, který uměl vydělat peníze a postarat se o rodinu. Bydlel na statku na odlehlém místě Litoměřicka. S tím mužem jsme se moc neznali a ihned jsme spolu začali žít jako partneři. Prakticky si mě "posadil na koně a odvezl na svůj hrad" a poté si vybral svou odměnu.

Konečně byl můj partner pořádný chlap. Nemusela jsem se bát, že udělá nějaké dluhy a přivede rodinu do nesnází. Chodívalo k němu hodně lidí, protože si rád povídal, uměl poradit a pomoci v nouzi stejně jako můj soused. Zamilovala jsem si i jeho syna, a tak jsem v té době pečovala o šest dětí. Zpočátku jsme si dokázali projevovat opravdovou lásku a tím zmizela zázračně některá naše dlouholetá onemocnění. Dávala jsem tomu muži velké množství lásky, protože měl z minulosti velká citová zranění. Učila jsem ho objímat se a za lásku na veřejnosti se nestydět. Měla jsem po odpočinku v penzionu mnoho síly a myslela jsem si, že takto budu moci pokračovat stále. Na jeho rozsáhlém pozemku byly v době mého příjezdu vraky starých aut a množství šrotu. Svou láskou jsem muže podnítila k vyklizení toho místa a oba jsme z toho měli velkou radost. Tak jsem se učila být opravdovou ženou, která je pro muže inspirací k činnosti. Na místě, které bylo vyklizeno, v minulosti bývala klášterní zahrada, a tak jsem vypracovala projekt její obnovy. Partner připravil pozemek a opravil přízemí domu, kde pro mě připravil místnost pro moje klienty za účelem duchovního poradenství.

Přes zimu začaly existenční potíže, přetékala žumpa, byly vztahové problémy s dětmi a ty naši lásku velmi prověřily. Snažila jsem se něco přivydělat, protože druhý manžel v tu dobu vůbec neplatil výživné a já se styděla přijímat od partnera peníze. Nedokázala jsem si o ně říct. Prodávala jsem jizerské korálky, vyráběla věnce a nabízela pečovatelskou službu. Chodila jsem i na noční brigády do marketu a pekárny. Pořád jsem vymýšlela, co můžu nabídnout a vylepovala po okolí letáky. K tomu všemu jsem začala organizovat setkání lidí ve vesnici. Přála jsem si upevnit svou pozici a ukázat partnerovi všechny moje schopnosti. Po roce soužití jsem byla již zcela vyčerpaná investováním energie do rodiny i do různých aktivit. Došlo mi, že nemůžu zvládnout naplnění svých snů. Nadšení pro realizaci zahrady opadlo. Partner se uzavřel, již jsem citově dávala do vztahu jenom já. Společně s výchovou tolika dětí to byla náročná situace. Pochopila jsem, že jsem se sice nechala zachránit, ale také jsem se prodala jako levné zboží. Milovala jsem ho, ale stále více jsem se stávala jeho majetkem.

Do domu denně docházela partnerova maminka a kontrolovala dění kolem svého syna i v domě. Nechtěla být babičkou, nechala si říkat jménem a byla před mým příchodem synovi partnerkou. Chodila téměř v sedmdesáti letech do zaměstnání a celý její život naplňovala práce. Měla i psíka, kterého nadevše milovala, a tak se mi téměř zcela nakopírovala situace s jizerským sousedem. Zpočátku jsem si myslela, že si zvyknu a přizpůsobím se jejich životnímu stylu. Snažila jsem se od nich učit, protože jsem vnímala, že jen díky jejich "klasickému" zaměstnání se nemusejí bát existenční krize. Oba-partner i matka, mi ukazovali, jak se umí rvát za své přežití. Já jsem se v těchto podmínkách ale rvát jejich způsobem nedokázala. Děti byly často nemocné, neměla jsem hlídání a po prodělané borelióze jsem trpěla stavy únavy a bušení srdce. Partnerova maminka mi neustále dávala najevo, že k jejímu synovi nepatřím. Její nevole vyústila v nenávist. Nikdy jsem nezažila tolik ponižování. Kvůli nedostatku radosti a strachu se nemoc srdce začala vracet. V domě mi bylo nesmírně úzko. Řešila jsem tyto stavy přejídáním a přibrala jsem během roku patnáct kilogramů.

Začala jsem volat po vysvobození. Moc mi chyběli moji přátelé. Náhle mi zavolala žena, která se představila jako šamanka. Už dlouho jsem si přála, aby si mě nějaký učitel našel a já měla možnost být zase svobodná jako v Jizerkách. Moje nová přítelkyně chtěla zaktivovat mé léčitelské schopnosti a přestěhovat mě do své blízkosti. Byla jsem v té době jako zakletá princezna. Nebyly podmínky pro cestu do Prahy, a tak mi moje učitelka alespoň často a dlouze telefonovala a povzbuzovala mě ke změnám. Rozhodla jsem se pokračovat nějak ve svém poslání, začala jsem znovu psát blog a komunikovat s přáteli. Psychika se mi srovnávala díky těmto telefonním hovorům a silné energii, kterou mi má drahá šamanka posílala na dálku. Ta paní si moc přála, abych šla za ní do Prahy a chtěla mi pomoci začít pracovat jako léčitelka. Já jsem měla dojem, že mě moje děti potřebují víc než cizí lidé a že by pro ně stěhování do hlavního města bylo velkým šokem. Děti tu měly své kamarády a chtěla jsem na ně již brát ohled. Stěhovali jsme se mockrát a také jsem svou "kariéru" nechtěla před dětmi upřednostňovat.

Otevírání se samostatnosti

Skončila mimateřská a já chtěla plynule nastoupit do práce. S partnerem jsme žili odděleně a bez jeho opory byl život na zapadlé vesnici krušný. Sklízela jsem trpké plody svého rozhodnutí žít narychlo s mužem. Za trest mi odmítal jakkoli pomáhat, a tak jsme opět trpěli velkou bídou. Měla jsem hrůzu z toho, že nebudu splňovat podmínky pro vyplácení sociálních dávek. Na pracovním úřadě jsem si přečetla plakát o projektu pro ženy do začátku podnikání. Říkala jsem si, že nabídka může být možností, jak se učit nové věci. V hloubi srdce jsem toužila dostat se blízko k lidem a dozvědět se něco více o pracovních příležitostech v regionu. Po osmi letech na mateřské jsem se cítila jako medvěd, který po dlouhé zimě vyleze na ostré slunce. Začala jsem chodit "do školy". Slyšela jsem mnoho moderních termínů jako např. marketing a management a mozek mi tu spoustu informací nechtěl brát. Měla jsem velký odpor ke všem těm cizím názvům. Přesto jsem se rozhodla udělat ten velký krok do moderního života a učit se nové věci.

Návštěva sociálního úřadu pro mě byla zprvu velkým stresem, kdy jsem se opět učila překonávat svůj strach i hrdost. Po delší době mi byly přiznány dávky na živobytí, a tak jsem mohla začít platit nájemné. Uvědomila jsem si narůstající svobodu, kdy jsem mohla znovu žít podle svého i v domě bývalého partnera. Dokázala jsem čelit útokům partnerovy maminky a přestala jsem dělat práci, kterou jsem nezvládala. Přes zimu bylo mnoho práce s vytápěním chalupy, vypravovala jsem ráno děti do školy, učila se se dvěma prvňáčky a sháněla osídlence pro vyprávění do mojí knihy. Nejmladší holčičku jsem musela vzít ze školky, protože jsem jí tam neměla jak vozit. Se svým dospělým synem jsme štípali a odváželi palivové dříví na topení do kamen pro celý dům. Zima ten rok byla velmi dlouhá. Vesnička byla daleko od města, a tak bylo cestování do mé školy složité. Často jsem byla nucena stopovat auta, protože autobusy jezdily málo. Na konci zimy mi bylo jasné, že bych nástup do zaměstnání v těchto podmínkách nezvládla a byla jsem pod boží ochranou.

Syn byl na střední škole vzdálené třicet kilometrů a sám musel shánět prostředky k tomu, aby tam mohl dojíždět. Už mi nehlídal děti jako v Jizerkách a nemohla jsem na něj spoléhat do budoucna ani s mužskými pracemi. Naše cesty se začaly rozdělovat. Začal se přiklánět na stranu maminky bývalého partnera a trýznil mě výčitkami. Podle něj jsem měla chodit do práce na tři směny, i kdyby mě to mělo stát život. Během vzdělávání v projektu jsem poznala mladou ženu, se kterou jsme se brzy sblížily. Žila se svou rodinou poblíž mě a začaly jsme se navštěvovat. Setkání bylo velmi radostné a ihned jsme začaly společně plánovat nějaké aktivity. Měly jsme shodné životní postoje a obě jsme si dlouho přály poznat stejně laděné lidi v naší blízkosti. Začaly jsme mluvit i o bydlení v jejich domě, o občanském sdružení a duchovním setkávání. Byly jsme na všem domluvené, ale nějak jsme pozapomněly vyjednávat s pánem domu. Mezi nás vstoupil její muž a obě nás uzemnil. Upozornil nás na to, že máme kolem sebe houf malých dětí bez možnosti hlídání. A že již nyní sotva zvládáme výchovu a domácnost. Také nechtěl být ve svém domě zodpovědný za dvě rodiny najednou. Nejprve mě odmítnutí hodně bolelo, ale pak jsem situaci vnímala z jiného úhlu. Ten muž na mě působil zvláštní uklidňující silou a ráda jsem byla v jeho blízkosti. Hlavou mi projela myšlenka, že by bylo úžasné mít takového muže po svém boku. Pro partnera, který by s námi žil, ale v mém srdci místo stále nebylo. Pořád jsem měla dojem, že partner se mi do života k pěti dětem již nevejde, že nezvládnu denně vařit podle jeho přání, mít perfektně uklizeno a dávat mu v sexuální oblasti. Také jsem se moc bála společného sžívání s mou velkou rodinou a nepřijetí jeho rodiny.

Líska

4. listopadu 2011 v 16:34 Keltské posvátné stromy
Líska byla Kelty vyhledávána pro svou přátelskost a bezpečí.Patřila ke keřům,které ohraničovaly fyzickou hranici mezi divokým lesem a obdělanou zemí.Les byl pro lidi dříve kouzelným místem,kam se odvažovali jen duchovně zdatní jedinci,druidové,lovci,bylinkářky a šamani.Na druhou stranu dobří lidé vyhledávali tato místa pro úkryt a často přicházeli do styku s ochranitelskými přírodními duchy.Říkalo se,že kdo usnul pod lískou,toho duchové navštívili a dali mu dobrou radu.Líska také poskytovala ochranu před zlými kouzly,hady,divokými zvířaty a přírodními vlivy jako bylo špatné počasí,blesk a požár.Během roku jsou chvíle,kdy magické síly pronikají až do obydleného světa lidí a pro tuto slabou chvíli se lidé vybavovali lískovým prutem.Lísková hůlka se nepoužívala jen jako ochrana,ale i jako pomůcka při rituálech bílé magie.Dodnes ji používají proutkaři jako nejlepší vodič energie.Kouzelné virgule byly řezány s velkou posvátností jen ve svatý den,za křesťanských dob na den Štědrý,na Hromnice,na Velký pátek,na sv.Jana nebo na Nanebevzetí Panny Marie.Denní čas byl před východem slunce nebo o polednách.Bylo nejlépe přijít nahý,nebýt viděn a nevidět nikoho,s obličejem k východu strom pozdravit,poklonit se ke slunci a jasně říci o co strom žádáme.Prut se oddělil rychle jedním řezem nekovovým předmětem držen mezi stehny.Prutem se pak řídilo počasí,přivolávalo se slunce i déšť.Líska má velmi silnou živou energii podobnou hadí síle kundalini.Pokud se na strom v meditaci napojíme,můžeme větvičku vnímat jako hada,který nám dává magickou moc.Lískový červ,tento na pohled nicotný tvor, byl uctíván a zpodoňován jako bílá hadí královna,která se živí čarovnou energií stromu.Bývá spojován s hadem "z ráje",který svedl Evu,aby pojedla z mocného stromu poznání.Líska je tedy spojována s prazákladem života a smyslem lidského bytí.K tomu se váže symbol sexuální energie v podobě hada,kterou můžeme uchopit a přetvořit v moudrost a duchovní osvícení."Jít do lísek" znamenalo jít se milovat.Dříve se pomlázky dělaly z lísky ne vrby,neboť symbolizovaly plodnost.Přenášela se jimi síla duchů předků,kteří vyšli ze země prostřednictvím keře.Vztah k lísce je pěkně znázorněn v pohádce o Popelce,kdy oříšky přinesou chudé dívce štěstí.Nejstarší verze pohádky mluví o tom,jak dívka zasadila na hrob své matky lískovou větvičku.Stromku pak děvče šeptá svá přání.Další pohádkou je Zlatovláska,kde král sní hada,aby rozuměl řeči zvířat.Jedná se o bílého lískového hada,který lidem přinášel moudrost a vlastnily ho jen báby kořenářky.Jen málokdo ví,že tradiční české pohádky mají velmi dávný původ a staré legendy překonaly věky,protože jsou založené na pravdě.