Leden 2012

Jak z duchovního hlediska předcházet nemocem

29. ledna 2012 v 20:29 Duchovní příčiny nemocí a nedostatku
Mnozí z nás znají různé alternativní přírodní metody,které vedou k prevenci.Samozřejmě jsou generacemi vyzkoušené a opravdu pomáhají.Často se ale stane,že člověk žije zdravým životním stylem a přesto je nemocný.Duchovně hledající lidé se z mnoha stran dozvídají o duchovních příčinách nemocí.Zjišťují,že nemoc je disharmonie v duševním-emocionálním těle člověka.Na fyzickém těle se pouze projevují příznaky.Takový příznak je skutečný neúplatný přítel,neboť nám pravdivě sděluje,co v našem životě není v pořádku.A většinou to sděluje opakovaně,abychom mu věnovali pozornost.Podle onemocnění orgánu a jeho typu,můžeme určit hluboké emocionální výkyvy nebo nesprávný směr životní cesty.To je ovšem situace,kdy již onemocníme.Zajímalo mě,co je prapříčinou nemoci v lidské populaci.Je to polarita,která odděluje zdraví a nemoc, dobro a zlo.Na počátku lidstva jsme byli všichni spojeni,ale člověk se vlastní vůlí oddělil od boha.Nyní nás od malička učí bojovat proti zlu,posuzovat,oddělovat.Pravdou je,že veškerá oddělování od zla jsou pro nás vězením.Zlo je totiž naší součástí.Zlo není nikde daleko vně nás,ale zlo si vytváříme my sami.Každý v sobě máme svého ďáblíka,kterého živíme každým odmítnutím.Každý v sobě máme svůj stín,který je nutno spatřit a proměnit.Co je tedy nutné udělat,abychom zůstali duchovně zdraví?Přijměte myšlenku,že bez zla by nebylo dobro a obráceně.Láska nepatří jednoznačně k dobru.Paradoxně nejvíc nemocí způsobuje pýcha,že jsme dobří či lepší.Láska sjednocuje protiklady.V reálném světě to znamení absolutní splynutí s naším okolím a s celým vesmírem.Dokud si láska vybírá,zda bude milovat za určitých podmínek,není to láska.I bůh nás miluje bezpodmínečně,jen člověk se stále cítí oprávněný,aby odděloval,vybíral a posuzoval.Láska neodděluje zlo,láska ho proměňuje.A tak máme možnost učit se dokonalé božské lásce a být znovu v jednotě s vesmírnou tvůrčí energií.

Zázraky v mém životě 3

28. ledna 2012 v 19:36

Porodní bolesti

Koncem měsíce září jsem usilovně se svými přáteli řešila bydlení v komfortnějším prostředí. Hledali další lidi, kteří by nabídli prostory ve svém domě. Můj partner duše se o mě staral společně se svou přítelkyní. Vozili mi pravidelně jídlo a snažili se řešit problémy, které se zdály být neřešitelné. Vznikl krásný vztah ve trojici, kdy jsme byli stále spolu a vše sdíleli. Bylo to poprvé, co jsem mohla něco takového prožívat, neboť dříve vždy docházelo k žárlivosti, která vztahy ničila. Objímali jsme se i všichni tři najednou. Jeho přítelkyně byla naprosto úžasnou bytostí, která se mi v té době stala matkou i sestrou zároveň. Prošly jsme sice také emoční bouří, kdy bylo třeba ujasnit si své pozice, ale nakonec se vše vyjasnilo. Moje sestřička byla jedinou partnerkou mého partnera duše a já jsem další partnerkou být nechtěla. Během hledání bydlení jsem se rozhodla, že již nechci být sociálním případem. Uvěřila jsem tomu, že mohu mít normální byt. Nechtěla jsem být už dítětem, které si neví rady. Přestala jsem vysílat energii zoufalství a bezradnosti. Byla jsem k sobě velmi přísná, kontrolovala jsem svoje slova a zakázala jsem si říkat všechno, co bylo negativní.

Nic se nedělo, dokud jsem nezačala přemýšlet nad tím, čeho všeho jsem ochotná se vzdát, aby vzniklo místo pro nové. Události šly pak rychle za sebou tak, jak se měnilo mé myšlení. Překonávala jsem negativní myšlení, že vše je zbytečné a pro mě realita slušného bytu nedostupná. Měla jsem v sobě obrovské bloky o tom, že v čase velkých změn na Zemi musím zůstat blízko přírodě. Tvrdohlavě jsem chtěla zůstat samostatná, co se týče blízkosti ovoce v čisté přírodě, vody ze studny, dřeva na topení a vypěstované zeleniny. Taky jsem měla dojem, že všechny moderní věci jsou nekvalitní, nic nevydrží, a tak se nevyplatí si je pořizovat. Vlastně jsem tak dávala najevo, že všechny ostatní způsoby života jsou špatné. A že jsem lepší ve své skromnosti nežli ti konzumní lidé z města. Zase ta moje pýcha…Vnitřní boj vyvolal různé nemoci. Po dlouhé době jsem mohla pocítit pěkně nepříjemný zánět močového měchýře, který značil velké napětí a strach. Začaly mě bolet křečové žíly, neboť má mysl byla v křeči a nedokázala jsem plynout s radostným proudem života. Pořád jsem se křečovitě snažila o nějaké řešení podle mého úsudku. A tím pádem jsem samozřejmě ani nemohla spát, protože do mých plánů jsem nechtěla pustit boží vedení. Ze strachu jsem také více jedla, a tak jsem opět přibývala na váze.

V té době jsem potkala muže, jež mi nabídnul peníze na kauci. Ta byla běžná u všech městských bytů. Zdůrazňoval, že nechce, abych se prodávala muži tak, že bych šla k němu bydlet a plně mě v mém rozhodnutí podpořil. Náš vztah byl přátelstvím, kdy jsme oba byli z minulého vztahu zranění a vzájemně jsme se svěřovali. I on zažil před dvěma měsíci náhlý bolestný odchod své přítelkyně. Aniž by věděl o mých myšlenkách, začal mě oslovovat "královno" a já jeho "rytíři". Jeho přiblížení ke mně proběhlo přesně tak, jak jsem si vizualizovala. Pracoval jako řidič zájezdových autobusů. Užíval si bydlení v luxusních hotelích a používání krásných věcí. Učil mě, že si mohu užívat blahobytu, aniž bych musela vlastnit prostředky k jeho dosažení. Po dlouhých letech jsem mohla prožít romantickou večeři s pugétem růží v ruce. Můj přítel v pravém smyslu miloval svou zemřelou ženu a utíkal před vlastní bolestí. Byl rytířem na cestách a často pomáhal ženám. S jeho ochranou jsem dostala sílu ke vnitřním změnám. Po měsíci intenzivní komunikace z mého života odešel.

Bylo mi jasné, že život ve městě bude stát větší peníze, než jsem dosud byla zvyklá za bydlení dávat. Uvědomila jsem si, že mé omezení je jen v mé mysli. Přestala jsem se bát spravovat větší množství financí. Rozhodla jsem se, že již nechci pouze přežívat. A že mou budoucnost již nebude určovat bývalý muž, který neplatí výživné a utekl před zodpovědností do zahraničí. Chtěla jsem vyjít ze svého vězení, že v této situaci si některé věci nemohu dovolit. Chtěla jsem také začít používat věci, které mi usnadní život, abych mohla chodit do práce, na kulturní akce, vzdělávat se a užívat si radosti ze života. Přestala jsem uvažovat, kde na nájem vezmu peníze. Šla jsem do toho po hlavě. Prostě jsem uvěřila, že to půjde. Každou chvíli jsem umlčovala všechny negace a strachy, které se ozývaly. Zakázala jsem si o nich přemýšlet. Začala jsem používat afirmace- Užívám si radosti ze života naplno. Užívám si hojnosti financí. Zasloužím si život v blahobytu. Odevzdávám všechny své starosti vzhůru.

Asi po měsíci se mi ulevilo a mohla jsem začít spát. Slovíčko "užívám si" jsem vůbec nechtěla přijmout za své. Přišlo mi, že to slovo je "hříšné", že je to na úkor někoho, či že to patří k sobeckým lidem. Do té doby jsem se o veškerou radost dělila nebo ji nechávala jiným a přežívala jsem. Dalo mi hodně práce, nežli jsem pochopila, že slovo "užívat si" je normální součástí života. Svou keltskou víru jsem dosud nežila. Mou radost stále dusila křesťanská touha po utrpení, po strádání, po nedostatku. Keltové byli spojeni s bohy mnohem více nežli křesťané. Dávali totiž tělesným požitkům stejnou hodnotu jako duchovním. Vše bylo spojeno, vše bylo svaté, všechny projevy života, které byly člověku dány k užívání. Svatá byla hojnost jídla a pití, sex, plodnost, menstruace, krása ženství. Všechny tyhle věci církev poté prohlásila za hříšné nebo špinavé, neboť chtěla mít lidi pod dohledem. Utrápený člověk je poddajný člověk. Šťastný člověk je silný člověk. Moudrost Keltů nemohla zaniknout, protože dřímá v našem nitru. Je to naše vnitřní božská síla, schopnost radovat se ze všech životních projevů naplno.

Na inzerci jsem si vybrala jeden pěkný byt se dvěma místnostmi ve městě, které bylo v blízkosti našeho bydliště. Myslela jsem na děti, aby nemusely úplně měnit své kamarády a také, aby syn měl k nám blízko. Zázrakem jsem poprvé dostala od majitele bytu odpověď, že maminka s větším počtem dětí nevadí. Stěhování se stanovilo až na zimní období, neboť tam ještě bydleli nájemníci. Ten byt byl blízko rozlehlého parku a ve starém dýchajícím cihlovém domě. Pořád jsem nevěděla, kde vezmu pračku a základní nábytek. Moje děti byly přijaty do školy, která byla vzdálená pět minut od místa bydliště. Majitel bytu slíbil spolupráci a shovívavost při mém učení nových věcí. V té době si mě také přes blog našla paní z nového bydliště a začala mi radit, kde se co nachází. Dostávalo se mi rad, ale konat jsem musela sama. Představovala jsem si, jak do bytu stěhuji pěkný nábytek a pračku a tvořím útulný domov. Představovala jsem si všechny dobré prožitky, které ve městě mohu prožít. Opakovala jsem afirmaci- mám finanční prostředky na vytvoření nového života. Jsem úspěšná a hladce zvládám životní změny. Jsem finančně zajištěná a cítím se být v bezpečí.

Stěhování do města

Ještě čtrnáct dnů před stěhováním jsem pořád nevěděla, co se bude dít. Neměla jsem základní věci do domácnosti, peníze na nájem ani na přestěhování. Tento zmatek způsoboval velký stres, který se přenášel i na děti. V bytě byla již obrovská zima a šla nám pára od úst. Opadala část hliněného stropu na chodbě a do bytu šlo ještě více zimy z půdy. Od prkenné podlahy bylo chladno i přesto, že jsme nosili doma zimní boty. Pod námi byly nevytápěné chlévy. Používali jsme malé přímotopy, které ovšem vytápěly asi tak jako fén. Sestěhovali jsme se do jedné malé místnosti, kde bylo ústřední topení. Majitelé byli ale často pryč, a tak topení zůstávalo studené. Poslední dny před stěhováním byly hororem. U vchodu do našeho bytu měla pelech fena se štěňaty a ta se chovala tak agresivně, že se děti báli vyjít ven. Majitelé situaci dlouho neřešili, ačkoli došlo k napadení mojí dcerky. Když jsem se ozvala, dokázala jsem říci i jiné věci, které mě při bydlení u nich trápily. Bylo nutné tím vším projít, abych si více vážila přechodu do nového světa. Šlo o bolestný porod krásného dítěte, které se jmenovalo Můj nový život.

Neměla jsem žádnou finanční rezervu a moji přátelé, kteří dosud pomáhali, byli již unavení. Přitahovala jsem někoho, kdo by mě stěhováním provedl s novou silou. Těsně před stěhováním jsem poznala muže narozeného ve znamení Vah stejně jako já. Byl na duchovní cestě vyznávající víru v přírodní cykly a vesmírný řád. Vzniklo pěkné přátelství na základě souznění duší. Bydlel v Praze jako dvojice, která mi dosud pomáhala a jistě nebylo náhodou, že se spojil s mým partnerem duše. Začal s ním spolupracovat na pomoci pro mou rodinu. Domluvili se na odvozu nábytku a dalších věcí z Prahy. Často jsme si volali a jen jeho hlas mě uklidňoval. Plně jsem se jeho nabídkám otevřela a s odevzdaností očekávala, co se bude dít. Byl v té době ženatý a hledal nový směr pro svou životní cestu. Se svou ženou ale již dlouho nežil a byl emočně odpoutaný. Přibližovali jsme se k sobě velmi váhavě, a tak nedošlo k počáteční iluzi a velkému pádu z nebes tak, jak tomu bylo v dřívějších vztazích. Nechala jsem se dobývat, a tak se náš vztah stal hlubokým a rovnocenným. Nechala jsem ho, aby se sám rozhodl, zda mi chce pomáhat.

Můj syn mě vyhledal a náš vztah se začal uzdravovat. Viděl, že se velmi snažím, aby mé děti žily lépe. Prošel emoční bouří po rozchodu s přítelkyní a chtěl zpátky svou rodinu. Obnovil i vztah se svými sestrami a začal jim projevovat lásku. V prosinci 2013 jsem opustila své lesy a vesnické chalupy. Odstěhoval mě můj nový kamarád z Prahy a pomohl i partner duše a můj syn. Ten muž, kterého jsme prakticky neznali, s námi strávil tři dny, neboť věci jsme stěhovali na malém vozíku a bylo nutné jet několikrát. Majitel bytu jakožto cizí člověk byl též velmi ochotný a chápavý. Pomohl mi s vyřízením připojení energií tak, aby vše rychle fungovalo. Náš byt zatím nebyl útulný, žili jsme v krabicích a spali na matracích. Bylo nám ale teplo, nikde nebyla opadaná omítka či díra v podlaze. Navalilo se na mě spousta poplatků a neměla jsem ponětí, kde na to vezmu peníze, ani za co nakoupím vánoční dárky. Byla jsem úplně bez peněz v novém bydlišti a holčičky očekávaly krásné vánoce.

Po pěti měsících se mi ozval můj duchovní partner, který mě v létě opustil. Vyřešil vleklé problémy, rozešel se se svou ženou a chtěl mi nějak pomoci. Oba jsem byli vyděšení ze změn, ale brzy jsme upřímně komunikovali, jako bychom neměli žádnou přestávku ve vztahu. Musela jsem se smát tomu, jak je vesmír přesný. Náš vztah jsem opravdu nakopírovala od své přítelkyně, kdy její přítel se též vrátil po pěti měsících. Já jsem ovšem v nestabilním partnerství pokračovat nechtěla. A on také ne. Naše přání směřovala k finanční nezávislosti a duchovnímu růstu. Usilovali jsme o přátelství a nevylučovali jsme nějakou spolupráci. Byl ještě plný emocí z rozchodu se svou rodinou a absolutně nepřipravený na nový vztah. Nastěhoval se do velkého bytu, kde byl velký nepořádek po bývalém majiteli a já jsem mu pomohla letitou špínu uklidit. Sdíleli jsme své pocity a pomáhali si v existenční oblasti, jak jsme mohli.

Proč miluju náš kopec Hořidlo

21. ledna 2012 v 12:40
Když jsem se nastěhovala do Jištěrp,zdála se mi vesnička naprosto obyčejná a nezajímavá.V Jizerkách jsem měla mnoho překrásných míst,kam jsem si chodila odpočinout.Tady jsem ono místečko dlouho hledala.Jediná cesta do přírody vede v Jištěrpech na kopec Hořidlo.Jméno prý souvisí s ohni,které se v minulosti pálily na znamení a byly viděny až do Prahy.Je to nízký napůl zalesněný kopeček mezi vysokým vrcholem Sedlo a labskou nížinou.Na lukách roste množství bylinek a na vrcholu je nová rozhledna,která skýtá nádherný výhled na vyhaslé sopky Českého středohoří,řeku Labe,která se vine krajem jako stříbrný had,horu Říp,Ještěd,Máchův kraj...Čarokrásné jsou západy slunce nad Českým středohořím.Čím déle tu bydlím,zjišťuju,že mi ta procházka dodává energii,a tak chodím na ten kopeček téměř denně.Po cestě málokdy někoho po tkáma tak mám pocit,že je to místo stvořené pro mě.Znám už každý kouteček,vím,kde rostou jaké kytičky a bylinky,a tak jsem spjatá s okolní přírodou.Mnoho lidí hledá relaxaci daleko od svého domova,ale může být docela blízko.Myslím,že každý člověk by měl skutečně zakořenit na místě,kde žije,neboť to je nyní to pravé místo,kde má tvořit.Je třeba to přijmout a najít si co nejvíce krásných věcí,aby tam mohl žít skutečně naplněný život.

O mém druhém jménu Zdislava

20. ledna 2012 v 11:15 O mé životní pouti
Mnozí z vás mě znají jako Bylinku,tak jsem se podepisovala při internetovém poradenství.Některé ženy zas jako Katalyn z dob,kdy jste za mnou jezdily na ženská uzdravující setkání.V občance mám jméno Karolína.Karolínko mi říkají velmi blízcí lidé.Toto jméno mi přineslo do vínku odvahu a bojovnost za spravedlnost,stejně jako znamení Vah.Jméno Karolína znamená být napůl mužem,a tak jsem se mnohdy opravdu cítila.Dostávala jsem úkoly,které se zdáli být nad moje síly.Věřím,že i vzdorovitá energie mého jména mi dávala sílu vždy vstát,tvořit nové sny a radostně žít.Můj nynější partner je první muž,po jehož boku bojovat nemusím.On sám je natolik schopným mužem,že si mohu dovolit být naplno ženou.
Jméno Zdislava jsem si vybrala sama a přijala ho při katolickém křtu ve 33 letech.Byl to velmi složitý propletenec událostí,kdy po desetileté přípravě na křest jsem stále po tomto obřadu toužila.Pan farář,který mě křtil, věděl o mé víře v inkarnaci a o jiných odlišných názorech.Byla jsem tehdy vážně nemocná a sotva jsem došla do kostela,který stál vedle mého domova.Toho večera v kostele vybouchla elektřina a tak jsme všichni stáli u oltáře se svíčkami v naprosté tmě.Při polití hlavy mi do prsou vstoupila energie,která tam dříve nebyla.Byl to krásný prožitek absolutně naplněného srdce.Druhé jméno jsem si zvolila kvůli ženě,jejíž místo působení jsem mnohokrát navštívila.Vždy jsem cítila velkou blízkost a obrovskou lásku. Paní Zdislavu z Lemberka obdivuji dodnes,ačkoli názory na ni jsou mezi lidmi rozdílné.Já v paní Zdislavě vidím silnou osobnost,která dokázala ve velmi tvrdé době získat a využít prostředky k dobrým účelům.Její léčivý pramen stále uzdravuje,nebo lépe řečeno víra v ní stále uzdravuje.Brzy po křtu jsem potkala starou moudrou ženu,která mi řekla,že jméno Zdislava znamená Blízkost andělů.A tak jsem se rozhodla,že budu bylinkářka Zdislava,protože jako paní z Lemberka již mám k dispozici základní prostředky,abych mohla realizovat velké sny.


Radující se přírodní bytosti v podobě bílých kruhů

18. ledna 2012 v 14:32 Přírodní bytosti
Víly jsou bytosti nám velmi blízké,protože na rozdíl od andělů mají ego.Milují večírky,milostné vztahya radostné události .Musí u všeho být a radují se spolu s námi.Ve spojenectví s vílami můžete vytvořit cokoli si přejete,pokud to vyjadřuje krásu a lásku.Přítomnost víl u vás doma poznáte podle zvláště zelené a bujné zahrady.Zvláštním znamením jsou houby,které rostou do kruhu.Víly si můžete přivolat a být s nimi v neustálém spojení,ačkoli nemáte zahrádku.V Jizerkách se mi často podařilo vyfotit lesní víly se světelným chvostem.A i litoměřicko má své víly:-)

Narození našeho telátkaSlavnostní otevření rekonstruované kapličky-v této velké světelné kuličce je jasně viditelná postava víly.

Moje očistná silvestrovská pouť-přírodní kaple ve Svojkově

18. ledna 2012 v 11:43 Fotografie z mého života
Při svých cestách po severních Čechách jsem objevila překrásnou přírodní kapli v lurdském stylu.Po vánocích jsem se do oněch míst vrátila,abych přijala celý rok 2011,který byl pro mě zlomový.Doporučuji vám toto místo s čistou mariánskou energií pro obnovení duchovních i fyzických sil.