Klášterní zahrada Jištěrpy-duchovní poradenství na Blog.cz

Mám úplně normální děti,nejsou nijak svaté vlivem mého působení a přesto jsou to jedinečné osobnosti.Když jsem se přistěhovala k novému partnerovi,přibyli k naší, již tak velké rodině, 2 noví členové-Vojta a jeho syn.Dohromady nás je osm.Nebylo nikterak jednoduché sloučit obě rodiny,které měly rozdílné návyky.Na počátku soužití vždy přijde rozladění,protože se nevyhneme nějakému očekávání.Ve vypjatých situacích,kdy je třeba vydat množství energie,vracíme se ke starým návykům,protože v tu chvíli nejsme schopni plně uplatňovat to nové,co jsme se naučili.Každý máme od rodičů nějaké vzorce chování,na kterých můžeme ustrnout,nebo je rozvinout a rozluštit záhadně podobné osudy,které se vinou rodokmeny po staletí.A tak zrovna vy můžete být oním zlomem,kdy začnete děti vychovávat jinak svým příkladem.Ona změna je vždy velmi obtížná a vyžaduje kontrolu svých myšlenek.Pokud se sloučí dvě rozvedené rodiny,je třeba velké tolerance.Nesnažit se druhého změnit ani se zcela změnit kvůli němu.Je dobré zůstal svůj.Zorientovat se v chaosu,který vždy vznikne,trvá delší dobu.Láska nám pomůže respektovat odlišné vidění světa našeho milého a respektovat takto i názory děti.Všichni členové rodiny jsou si vzájemně učitely.Není třeba násilně spojovat celou rodinu v jedné ideologii.Pokud je v rodině hodně dětí,musí si rodiče udělat čas na společné chvíle i sami na sebe.Mysl si totiž žádá klid,uvolnění a naslouchání vnitřnímu hlasu.Pak se nám nemůže stát,že ztratíme směr cesty.Pokud rodiče stojí pevně při sobě i ve svém nitru,rodina funguje.