Říjen 2013

Zpěv mého srdce

25. října 2013 v 9:30

Návraty domů

4. října 2013 v 9:36 Duchovní příčiny nemocí a nedostatku
Naše návraty domů jsou návraty k naší podstatě. Ne návraty do rodné vísky či do rodinného kruhu a ani návraty k přírodě. Mám zde na mysli návrat k sobě samému. Mnohdy to, co opravdu potřebujeme, není v souladu s tím, jak žijeme. Já jsem si pořád myslela, že potřebuji za domem les, že potřebuji skromný životní styl a všechno si odpracovat nejlépe sama. Už je to 6 let, kdy jsem se uzdravila ze zánětu srdečního svalu způsobeného boreliosou. Byl to velmi vážný stav, kdy jsem bojovala o přežití. Od té doby se ovšem jen pozvolna rozpouštěly moje navyklé vzorce myšlení a dnes nechápu, jak velmi trdošíjně jsem se jich držela až donedávna. Byla jsem moc šťastná, že mám další šanci plnit si své sny a pokračovala jsem v jejich realizaci přesto, že sil mi valně ubylo. Navíc péče o mých pět dětí si žádala také čas a prostor. A tak se nelze divit, že jsem potřebovala několik varovných "ran osudu", abych pochopila, že "tudy ne". Dvakrát jsem se pokoušela zrealizovat bylinnou zahradu, protože na počátku psaní tohoto blogu měla vzniknout reálná klášterní zahrada podle jeho webové adresy. Bydlení v chalupách a topení v kamnech bylo romantické, leč vzhledem k mému stavu velmi únavné. Stále miluju vesničky, miluju celým srdcem moje překrásné pohraničí. Ale žití "postaru" se již konečně vzhledem ke vzrůstající sebelásce vzdaluji. Bylo to krásné období mého života, kdy jsem potkávala zajímavé lidi a učila se znát moudrost přírody a její řád. Po 15 letech žití ve stylu lesní žínky se stěhuji do města. Neznamená to schvalování konzumního způsobu života, ani holdování betonovým stavbám. Jdu do starého dýchajícího domu, který stojí v blízkosti velkého parku. A také do útulného bytečku, který si opravdu velmi zasloužím. Samozřejmě všechny velké změny přinášejí strach z nového. Bydlení u někoho v provizoriu jsem volila proto, že jsem si nedokázala nic jiného představit. Otec dětí je totiž nezvěstný, neplatí výživné, a to celou situaci dosti ztěžuje. Rozhodla jsem se dát bohu najevo, že opravdu stojím o to změnit své nastavení trpět. Pořád jsem měla dojem, že nejprve se musí změnit okolnosti, a pak si mohu dovolit něco lepšího. Ve skutečnosti naší jistotou není nikdo zvenčí. Naší jistotou je pozitivní nastavení naší mysli. To pak přivede do naší blízkosti pomocníky, kteří budou pomáhat třeba jen jednorázově. Nebo se objeví práce,kterou budeme zázračně zvládat i v době, kdy pečujeme o více dětí či nejsme zcela zdraví. Prostě každý člověk s jakýmkoli domnělým omezením, může žít krásný naplněný život. Tato omezení si způsobujeme sami tím, že zodpovědnost za naše štěstí dáváme jen jednomu člověku. A ve skutečnosti se nechceme vzdát starého způsobu života, aby mohlo přijít něco mnohem lepšího. Má budoucnost již není podřízena bývalému manželovi, který se rozhodl nestarat o své děti. Do svého života mohu přitáhnout jiného člověka, který se o moje děti bude starat rád. A ono se to již děje, ačkoli má partnerství nejsou standartní. V poslední době mi pomáhají nahodile tak, jak mohou, tři muži a jedna žena. A jim patří velký dík, neboť i oni si myslí, že lze žít lépe, ačkoli se zdá, že pro to nemám prostředky. A samozřejmě děkuju i za všechna dosavadní provizoria v chalupách, protože i díky nim jsem mohla přijmout spoustu lásky. Největší dík patří mým duchovním průvodcům, kteří mě neúnavně podpírají na mojí cestě. Bez víry bych nezvládla procházet tak těžkými zkouškami bez úhony na duševním zdraví. Přeji i jiným sílu do těžkých změn a naději na lepší život, protože všichni si zasloužíme to, co je pro nás nejlepší.