Březen 2015

Bezpodmínečná láska

13. března 2015 v 14:48 Partnerství jako lék
Láska bez podmínek nyní uzdravuje každou naši bolest. Aktuálně se učím v ní žít a konečně se mi dostává záblesků té opravdové lásky bez očekávání naplnění mých tužeb. Uvědomuji si čím dál více nežádoucí limity, které do nás byly vloženy během našeho života. Pořád máme dojem, že běžná morálka společnosti je pro nás dobrá. Lítáme z velké euforie do propadů a nechápeme, proč pořád nejsme šťastní, i když používáme pozitivní myšlení a věnujeme se duchovním naukám. V posledním roce vztahy kolem mě bouřlivě víříly a bylo to velmi vyčerpávající. Ačkoli jsem mnohdy nechápala, proč musím do vztahů dávat tolik energie, už to vím. Naši rodiče měli za úkol přežít, shromáždit majetek a předat ho svým potomkům. My máme za úkol žít v čistých vztazích bez závislosti na materiálním zajištění. Zdá se to nemožné, když máme spolu děti a musíme spravovat společný majetek. Jenže doba se mění a z priority Já nebo Rodina se dostáváme do priority Jednota mezi všemi. Tam je totiž to pravé hluboké štěstí, které se pořád pokoušíme nalézt. Vidím zřetelně, kolik času ještě stále ztrácíme zbytečnými obavami o naše blaho, kontrolou druhých či jejich obviňováním, kdy nás "zklamali". Litujeme potom období spolu stráveného a snažíme se rychle dohnat čas, abychom v dalším vztahu skončili stejně. Již slovo "zklamání"je výrazem starého smýšlení, které plodilo trápení u našich rodičů. Totiž podvést nebo zklamat můžeme jen sami sebe. Druhý pouze nenaplnil naše očekávání. Když si uděláme čas mezi tím zmatkem okolo nás, zjistíme, že často neříkáme pravdu sami sobě. Jak ji potom můžeme chtít od druhého? Byli jsme naučeni, že čím víc se budeme snažit být lepšími, tím více lásky dostaneme. Je tak příjemné oslňovat tím, čím nejsme a přijímat okamžitou odměnu u lidí, kteří nás neznají. Je tak snadné zaplnit svůj prázdný život pomocí jiným, kdy utíkáme aspoň na chvíli od svých problémů. Ve stavu euforie z obdivu druhých dáváme snadno ještě větší sliby než na začátku, protože chceme navždy udržet stav opojení. Můžeme se stát závislí na neustálém hlazení svého ega, které chce slyšet chválu. Nechceme připustit, že ti, co nás již dlouho znají, mají pravdu. Je mnohem zajímavější okouzlovat nové a nové lidi. Když si partneři navzájem lžou, kdy jeden dává víc než může a druhý nešetří lichotkami, je jejich láska založena na lži, na podmínkách pro lásku. Štěstí se rozpadne ve chvíli, kdy oba už nemají sílu lhát. Pravá láska přichází ve chvíli, kdy si oba začnou říkat pravdu. Mnohdy to vztahem otřese natolik, že skončí. Tolik jsme si zvykli žít ve lži, že láskyplnou pravdu nazýváme zraňováním. Přitom ten druhý je stále stejný. Zranění nezpůsobil on, ale lež, neochota vidět pravdu. Úžasným lékem na nekonečný kolotoč nových a nových zranění se nazývá bezpodmínečná láska. Ať už vstupujeme do nového vztahu či začínáme znovu v tom starém, přestaňme si na něco hrát. Naše opakující se karamboly nejsou křivdou či omylem. Naše vztahy končily, protože jsme si neříkali pravdu, žili jsme povrchní lásku, touhu po obdivu a rozkoši. Základem hlubokého vztahu je milovat bez podmínek druhého takového jaký je se znalostí jeho minulosti, kdy bude mít i v současném vztahu tendence ke stejnému chování. Pokud vám milý bude vyprávět o minulých vztazích, dobře poslouchejte. Nepředpokládejte, že s vámi začne úplně jinak. Milovat bez podmínek znamená říkat si pravdu, přijímat slabosti druhého a být na ně připraveni. Když budeme milovat proto, abychom byli pro někoho úžasní a nepostradatelní, již jsme ve lži. Naše domnělé slabosti, ovšem mohou milovaného krásně doplňovat a máme ho milovat právě kvůli nim. Největší přitažlivost vzniká mezi protiklady. Náš miláček může mít protichůdné názory, ale tak nás bude rychle posouvat. Máme totiž omezený pohled na svět, žijeme ve svých programech. Láska nás učí vidět svět z jiné perspektivy. Takový vztah je pro nás sice průletem uragánem, ale poté již nic nezůstane na svém místě. Posuneme se navždy ze svých ukřivděných pozic a osvobodíme se z omezení. Učme se za tyto bouře děkovat. Dalším novodobým lékem vztahů je žití v přítomnosti. Dáváme příliš mnoho pozornosti tomu, co se nezdařilo, či obavám, zda spolu budeme ještě za rok. Je třeba užít si krásnou přítomnost a pobývat s tím, s kým je nám v tu chvíli dobře. Souvisí to i s tématem sebelásky. Pokud je partner vzdálený, protože potřebuje odpočívat a my se věnujeme příteli, žijeme v přítomnosti. Partner není špatný proto, že není ochoten být s námi, když to tak prostě necítí. V dnešní době můžeme prožívat množství vztahů, kdy podmínkou nemusí být uspokojení ve všech oblastech. Chvíli můžeme prožívat vrchol v milování s partnerem, chvíli radost z tvorby s kolegou a chvíli duchovní souznění s přítelem. Máme právo věnovat se naplno jednomu a nevěnovat plnou pozornost druhým. Nechtějme po jednom člověku všechno. To, co se máte naučit, k vám přijde tak jako tak. Nemusíte jednoho člověka neustále zachraňovat, kontrolovat jej a povzbuzovat a jít až na dno svých sil. Dejme si už konečně svobodu a přestaňme se omezovat tím, co je či není v dnešní době vhodné. Pokud milujete a nejste šťastní, pak si dáváte podmínky a vaše láska není opravdová. Osvoboďte konečně sebe i druhého a žijte pravdu. Ne nadarmo Ježíš říkal: "Poznejte pravdu a pravda vás osvobodí."Neměl tehdy na mysli nějaké náboženské dogma, ale osvobození se od strachu, že musíme lhát, abychom mohli být šťastní.