Srpen 2015

Klášterní zahrada- moje poslání

20. srpna 2015 v 15:01 O mé životní pouti
Když jsem dovršila Kristových let, můj život se začal proměnovat. Sny, které do té doby ovládaly vztahy s muži, začalo pomalu nahrazovat cosi trvalého, co vyvěralo z hloubi mého srdce. Stalo se to v čase mého znovuzrození, kdy jsem spatřila svět jinýma očima. Z nitra vystoupila navenek velká síla a já nevěděla, co si s ní počít. Nejednalo se o sílu fyzickou, neboť v té době jsem se uzdravovala z vážné nemoci. Právě tehdy, kdy jsem byla přinucena naslouchat tichu, uslyšela jsem volání své duše. Všechno začalo psaním tohoto blogu. Bála jsem se mluvit o svých potřebách, neboť má podstata vyvolávala v okolí nevoli. Zdálo se bláznivé zabývat se něčím, co nesouviselo s mou rodinou. Z mého života dramaticky odešli ti, kteří si nepřáli mou změnu. Dovolila jsem sama sobě mezi domácími pracemi studovat klášterní léčitelství a zanedlouho začít s poradnou. Zrodil se také můj první projekt skutečné zahrady, inspirovaný samostatností a laskavostí mnichů sloužících potřebným. Okouzlilo mě bezpečí kláštera, které v minulosti sloužilo jako útočiště v dobách zmatků. Poté jsem začala kláštery navštěvovat a nasávat energii zahrad. Objevovala jsem něco, co dobře znám. Věděla jsem, že i dnešní lidé potřebují onen pocit klidu, místo, kde mohou nabrat sílu a uvěřit ve své uzdravení. Motto řeholního života: Modli se a pracuj, mi nepřišlo špatné, pokud jsme schopni ho novodobě uchopit. Obnovení duchovních potřeb člověka a léčení přirozenými metodami jsou stále více aktuální. Stejně tak samostatnost v obživě, podpořená schopností vnímat krásu přírody. Svou zahradu jsem se snažila zrealizovat podvakrát a stálo mě to mnoho sil. Neuvědomovala jsem si, že člověk musí mít zajištěné základní potřeby, aby mohl tvořit. Péče o moje děti spolu s vyrovnáváním se s traumaty z minulost byly prvořadé. Já sama jsem několikrát potřebovala vyhledat útočiště, kde jsem si mohla vydechnout od starostí. Znovu jsem slyšela, že příjemné práci se mohu věnovat, až když mi děti vyrostou. A opět v mém okolí zůstali ti, kteří si přáli, abych byla sama sebou. Povzbuzovali mě k trpělivosti a víře, že svou léčivou zahradu jednou vytvořím. Jedna moudrá žena mi tehdy řekla: Vždy pracuj tak, jak můžeš. To, co jde přirozeně a dodává ti úlevu, je to pravé, co máš v tu chvíli dělat. A tak jsem psala blog, tvořila malé bylinkové zahrádky a organizovala duchovní setkání v horách. Tohle všechno byla moje klášterní zahrada. S léty jsem se naučila trpělivosti a také sebelásce, kdy si na sebe beru jen tolik, kolik unesu. Děkuji všem učitelům, kteří mě učili mou dobrou míru znát. Krása i účelnost, které uzdravují, mohou mít různou podobu. Všude, kde jsme, se můžeme učit rozvíjet své duchovní potřeby i své nadání. Spolu s naší vírou v sebe a ochotou zbavit se závislosti na věcech, které nás od ticha a krásy oddalují, stavíme malé světelné chrámy, které působí jako majáky v temnotě. Takovým útočištěm v bouři může být naše srdce, naše promodlené místo doma, či setkání stejně laděných lidí v přírodě. Matka Země volá po svém uzdravení, a proto je více než aktuální pomáhat v jejím duchovním uzdravování. Každý dobrý čin, kdy zkrášlíte a očistíte krajinu, má velkou hodnotu. O tom, jakým způsobem to dělám již od dětství, se dozvíte jinde. Během tří let, kdy se rodila moje kniha, jsem znovu slyšela poznámky o tom, že není vhodný čas ke tvorbě. Tito lidé netušili, že práce, která je v souladu s mou duší energii nebere, ale dává. Psaní i poradenství jsem několikrát ukončila ve chvíli, kdy jsem potřebovala řešit existenci. Potom jsem znovu pocítíla svou vnitřní sílu, abych s ní splynula a rozdávala naději. Věřím, že i moje kniha bude skutečná tak, jako stále žije můj blog a poradna. Co je rozmarem naší mysli pomine,co je darem od boha, to se znovu zrodí v celé kráse.

Já před osmi lety, kdy jsem začala psát tento blog, v bundě u počítače, protože na horské faře byla velká zima:-).


Nahota léčí

17. srpna 2015 v 14:46 Zdravé ženství
Máte dojem, že jste si spletli stránku? Že bylinky a léčba s nahotou nesouvisí? Souvisí s ní víc, nežli byste očekávali. Jde jednak o přírodní terapii a také o lekci sebelásky. Během mého uzdravování v Jizerských horách jsem tuto léčbu používala často. Neměla nic společného s erotikou. Je něco posvátného v tom, když se můžete dotýkat kamenů, skal, stromů a rostlin celým tělem. A co teprve na oněch místech, kde prameny vyvěrají a země vás napájí svou silou. Předtím než splynete se vším, pocítíte své bloky. Tehdy začíná léčení. Uvědomujete si vztah ke svému tělu a strach, který do vás kdosi vložil. Uvidí mě někdo? Nenastydnu? Neuklouznu? Splýváte s okolím ve chvíli, kdy dokážete své strachy odhodit. Tehdy se začínají dít zázraky. Kameny přestanou píchat, jehličí škrábat a voda studit. Začnete si jako dítě hrát s pocity, s obrazy, vnímat každičký dotyk. Za zákoutí začnou vystupovat tváře a postavy a vy si uvědomíte, že jste v bezpečí. Ti, jež vás obestoupili, vás přijímají. Vyšším stupněm úcty k tělu je nahota druhého člověka. Na duchovních setkáních v horách jsme chodili po lese nazí a koupali se v divoké říčce. Opět nás zprvu zachvátily předsudky, obavy, co si o nás druzí pomyslí nebo zda, to, co děláme, je vůbec přínosné. Všechny naše myšlenky, které soudily, byly ve skutečnosti o nás. Pokud jsme si mysleli, že druzí jsou trapní, namyšlení, nedostateční, že jim něco visí, přebývá, ubývá, mysleli jsme si to samé o sobě. Moje fotografie je tu jako test vaší sebelásky. Pokud na mě hledíte a pocítíte úctu k mému tělu, pak se opravdu milujete. Ctíte své tělo, používáte nebo zneužíváte? Míra sebelásky se pozná podle toho, nakolik se podřizujeme druhým. Jsme ochotni trošku trpět, abychom si zachovali lásku, domov či finanční příjem? Nebo jsme za každých okolností pravdiví? Ve chvílích fotografování jsem byla naprosto uvolněná, byla jsem sama sebou. Zkuste si i vy pořídit nahé fotografie. Nedívejte se, zda se vám zmenšilo břicho nebo stehna. Všímejte si výrazu své tváře. Porovnejte určitá období a uvidíte, kolik lásky k sobě jste v tu chvíli cítili. Lásku si při pohledu na fotografii můžete posílat stále. Někteří lidé nejsou schopni podívat se ani na svůj obličej, natož na celé tělo. Ve chvíli, kdy nepocítíte žádné úsudky, máte vyhráno. Důležitá je také osoba, která fotí. Zjistíte, zda je vašem okolí člověk, ke kterému máte absolutní důvěru. Nemusí jím být partner, se kterými prožíváte intimní chvíle. Mám nyní nádherný vztah se svou dcerou, kdy jsme se během dvou let dopracovaly k absolutní důvěře. Jedním z jejich znaků je nahota, kdy spolu běžně mluvíme bez oblečení. Oblečení nám nedodává důstojnosti. Ta opravdová je skryta uvnitř. Vyzařuje z našeho těla v každé chvíli, i když nejsme oblečení. Nahota venku nám navíc daruje absolutní volnost a hravost. Je cosi magického na nahotě v přírodě. Jakoby sníh přestal studit a slunce pálit. Obklopí vás harmonie, neboť i příroda je nahá. Neobléká se, aby byla lepší a přijatelnější. Nelíčí se, aby opravila své nedostatečnosti. Chůzí po lesních pěšinách naberete spoustu energie do všedního života. Vím, že pravidelná terapie staví na nohy i těžce nemocné. Léčba, která je zdarma, bývá přirozená a platit můžeme svou láskou k Zemi, kdy i my ji můžeme obdarovat krášlením zanedbaných pozemků, úklidem odpadků a péčí o zvířata.