Štěstí dětí je zcela v rukou matky

13. května 2017 v 21:46 |  Zdravé ženství
Dnešní společnost má jasnou představu o šťastném dítěti. Pečují o něj oba rodiče, popřípadě ještě rozvětvená rodina. Pro případ rozvodu je zákonem nařízeno výživné. Mám za sebou období, kdy stanovené zabezpečení šlo jaksi mimo nás. Výživné jsme dlouhodobě nedostávali, opora příbuzných byla nulová a opora státu nedostačující. Bylo to období těžké a zároveň krásné, neboť jsem prohlédla omezení lidské mysli. Každá ztráta, každá zkouška, je pro nás cestou k osvobození. Jedná se o vysvobození z pastí, které považujeme dlouhá léta za bezpečné. Když se posuneme dál, zjistíme, že jsme v bezpečí vždy a všude, pokud dokážeme uvěřit ve vlastní sílu. Sílu vstát a vykročit tam, kde to neznáme. Spousta lidí by si přálo vyřešit těžkou situaci návratem do původního stavu. Tady se ovšem lidské myšlení rozchází s božím plánem. Bůh si přeje, abychom se rozvíjeli a poznávali nové obzory. Pokud uzdravíme tělo, vztah, či finanční situaci, vždy musí následovat proměna. Není třeba, aby ji provázela sebetrýzeň, či omluva těch, kteří nás ranili. Stačí pochopit a přijmout, že musí zemřít to, co štěstí nepřinášelo. Proměna nemusí být vždy v souladu s pravidly společenskými či církevními. Jediné správné řešení je konat v souladu s naším srdcem. Malé děti takto jednají sami od sebe. Když je pak společnost tvaruje, také vyžadují štěstí ve tvaru- matka, otec, rodina. Moje děti trpěly po úplném odchodu svého otce ne tolik jeho nepřítomností, ale tím, že byly jiné. Srovnávaly se se spolužáky a někteří dospělí je litovali, ba dokonce jimi opovrhovali. Přitom stačilo, aby je okolí přijímalo takové, jací byly, bez posuzování. Nepřijetí je pro dítě velmi bolestné a budí v něm nedůvěru, která přerůstá až v agresivitu. Během let učení skrze netradiční způsoby pomoci, jsem zjistila, že štěstí mých dětí závisí na mě. Závisí na tom, zda já dokážu být šťastná, s partnerem i bez něj. Je třeba, aby sama matka vnímala svět jako krásný a plný lásky. Štěstí matky a dětí skutečně není závislé na tom, zda otec funguje, jak společnost nastavila. Při přijímání darů jsem pochopila omezení, která činí ženu nemocnou. Muži přicházejí a odcházejí. Nejsme tu proto, abychom spolu zůstali, ale abychom se od sebe učili. Žena nemusí dávat své tělo jako odměnu, pokud ji muž živí a nemusí se bát přijmout pomoc od jiného muže, pokud má partnera. Když jsou respektovány aktuální potřeby všech zúčastněných, nemůže docházet k pocitům neschopnosti či nadřazenosti. Duchovní a citová podstata muže je mnohem slabší a nestálejší, nežli podstata ženy. Probuzená žena ví o své velké síle, která sytí celé její okolí. Je schopna vytrvale milovat a pečovat o své blízké až na dno svých možností. Je ovšem důležité, aby žena tuto sílu využívala také pro sebe a aby jí to muž dovolil. Přirozeností muže je projevovat se nárazově velkými činy a poté odpočívat. Nemůžeme od obou pohlaví chtít, aby se chovali stejně, aby žena pružně zvládala velké proměny a muž projevoval lásku se stejnou intenzitou. Často se mi stávalo, že muži se do mě v těžkých časech zamilovali a pak rychle odešli. Jejich chování mě zpočátku tak velmi zraňovalo, že jsem nebyla schopna vykročit do nového života. Potom jsem pochopila, že pro muže je mnohem snazší být rytíři, nežli partnery. Potřebují pravidelné injekce chvály, kdy se cítí opravdu oceněni. Ve stereotypu rodinného života toto často chybí, kdy manželka spíše vyčítá, co slíbil a neudělal. A tak muž hledá dobrodružství, protože tam se může cítit jako Chlap. V historii bývali muži často mimo domov v boji či za prací. Mívali mimomanželské vztahy i děti. Při tomto zdánlivě nemorálním počínání vykonali mnoho dobrého, chránili slabé, sytili hladové a zjednávali pořádek. Ani dnes nemůžeme podstatu muže změnit. Jedna moudrá vědma mi řekla velkou pravdu: "Nikdy se nesnaž pláčem muže udržet doma. Muž přijde sám a dá ti tolik lásky, že jí budeš naplněna po dlouhý čas. Žij pro sebe a své děti, tvoř a raduj se a on zaklepe u tvých dveří znovu a bude tě upřímně milovat jako milenku i přítelkyni, která mu rozumí. Když budeš milovat lidi, nikdy tě samotnou nenechají." Citová i materiální závislost na muži je pro ženu natolik trýznivá, že končí nemocí, někdy i smrtí. Dnes vím, že mohu být šťastná, ať jsem vdaná nebo ne, protože to, zda mi muž dává lásku, přestalo být smyslem mého bytí. I v partnerství, které bývalo dokonalé mohou nastat velké změny a naopak žena dlouhodobě osamělá může najít zodpovědného partnera. Zabezpečení dětí ale vždy spočívá plně v rukou matky, která má zdravý vztah sama k sobě. Pokud se dokáže pomoci otevřít a požádá o ni, odněkud prostě přijde. Byli jsme vychováni k tomu, abychom raději trpěli, nežli byli okolním světem zavrženi. Láska a návyky dnešní společnosti nejdou ruku v ruce. Ačkoli vám srdce svírá bolest a chvějete se strachy, neztrácejte víru, že bůh vám vždy vyšle takové pomocníky, které potřebujete potkat. Vyjadřujte své potřeby a pokud je to nutné, i na veřejnosti. Vaše potřeba žít v radosti není nic, za co byste se měli stydět. Potom jen udržujte kurs svobodného dávání a příjímání. Přijímejte pomoc bez závazků. Lásku nekupujte, ani neprodávejte. Když nebudete vědět, co je a není vhodné, zeptejte se svého srdce. Skutečná láska přináší pocit úlevy, kdy konáme tak, jak nejlépe v danou chvíli umíme.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Aktuální články

Reklama